Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jambinai - ONDA

JambinaiONDA

Victimer13.8.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Spojení korejských lidových tradic a nástrojů s prostorově rockovou destrukcí volume 3. Opět s trochu jiným nastavením a opět dostatečně výživné.

Holdujete-li kapelám typu Mogwai nebo například Godspeed You! Black Emperor, mohou být jihokorejští rockoví hleadči Jambinai kapelou pro vás, vaše sny a tichá přání. Už od svého debutu Différance tvoří tahle partička velmi svěží a neotřelou směs post rocku, jeho hlučnějšího bratra noise a korejských lidových nástrojů. Nabízí tak paletu širokého spektra vyjádření, kde hrají prim instrumentální dovednosti a cit pro skladbu, jež je posluchači servírována doslova jako umělecké dílo. Jambinai hrají hodně atmosférickou a prostorovou muziku, v níž hledají ten správný poměr mezi klidem před bouří a bouří samotnou. A bez výhrady jsem jim to daří.

 


První album je pro svůj doslova raketový start ceněno nejvíce, protože způsobilo malé velké pozdvižení a přineslo celému post rockovému žánru další nový pohled, možnosti a širší rozměr. O ten se snaží mnoho kapel, některé jsou pořád výborné, ale Jambinai řadím mezi ty skutečně top interprety, kteří se stojatými vodami skutečně zahýbou a jen je nečeří. Pak se samozřejmě můžeme bavit na téma, zda řadit tuhle kapelu čistě mezi post rockovou komunitu, nebo ji brát spíš jako originál, který si z žánru bere co potřebuje a nijak významně se nezatěžuje nějakými pravidly či mantinely. To už si musí zodpovědět každý sám, možnosti jsou přesně dvě.


Po debutu Différance následovalo druhé album A Hermitage a letos vyšla trojka s názvem ONDA, které patří těch pár dalších řádků. Abych ale začal postupně, i ve mně zanechává nejvýraznější stopy první velká deska. Je to nespoutaná lavina neortodoxních postupů a prvků, které dávají zapomenout na fádnost a výrazovou zanedbanost dosud podobně využívaných zvukových planin. Aspoň pro mě. Ty tam jsou totiž časy, kdy jsem na podobném typu kapel ujížděl, dnes už sotva co z tohoto ranku překvapí. Buďme tedy rádi za takové milé výstředníky jakými jsou Jambinai.


ONDA je albem, které bude už jen těžko v dobrém šokovat. Ta dravost a nespoutanost, zvuková i výrazová, je už minulostí. Přesto Jambinai nabízí další kolekci skladeb, díky nimž se člověk pořádně zahloubá a ponoří do sebe nebo směle vypluje směr svět kolem. ONDA ve skutečnosti není v porovnání s předchozími nahrávkami o moc jemnější a křehčí materiál, ale rozhodně je hlubší a rozjímavější. Jambinai jsou po kompoziční stránce dál a je to znát.

 


To všechno jsem schopen jako posluchač zachytit a ocenit, ale stejně se myšlenkami budu vracet na začátek a porovnávat. Kór jako hudební pisálek. Nové album je výhradně skvělé po stránce hudebního spojení dvou světů, v nichž si kapela dokáže více pohrát a dohnat své nástroje k úchvatným, emocionálně gradujícím místům, jenž ONDA obohacují a posouvají do dalších, odvážnějších sfér. Asi tohle album skutečně docením ještě o něco později, ale zároveň se již dál nechci zdržovat a touto větou se omezovat. Tak či tak, zde vítězí především hudba Jambinai jako taková. Kouzelná, tklivá, bouřlivá a experimentální. A pořád nebezpečně vtahující do tradic země, která je nám přece jen trochu víc vzdálená, než by musela nutně být. Jsem spokojený a vím, že se budu vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 13.8.19 13:34odpovědět

Je to skvělá deska, překvapivě hodně umírněná. Jejich vývoj jsem očekával spíše noisovým směrem, tohle je překvapení, až se mi zdá, že trochu hrají na jistotu. Ale stále dobré. Ale už to nenadzvedne ze židle jako kdysi, což ale není podmínka. Skupina má klasický vývvoj, možná je to mezičlánek před dalším náhulem, co nikdo nezařadí.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky