Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jesu - Ascension

JesuAscension

Victimer8.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album, které přišlo na svět v pravý čas, aby zažehnalo místy v rutinu se propadající osud Jesu. Sympaticky neobjevná nahrávka plná nádhery.

Malíř atmosfér, vizionář a zejména kultovní postava industrial metalového chlívku, Justin Broadrick, je zpět spolu s novým albem Jesu. S formací osvěžující hrubé monotónní riffy zasněným poryvem nebeských dálek. Za tu dobu se Jesu stali podobně jako Godflesh legendou s nezaměnitelným rukopisem. Diskografie v sobě nese nejen euforická díla plná překrásně se doplňujících protikladů, ale také pár nezáživných, hlušších míst. Mám tím na mysli hlavně poslední období a nějaká ta nevýrazná splitka či epka. K nemalé radosti pak mohu prohlásit, že do těchto míst album Ascension rozhodně nepatří. Naštěstí, protože to by už zavánělo vyčerpáním tématu a černými myšlenkami.

 

Novinka Jesu není ničím zlomovým, revolučním, nikdo to tak ani nechce, jen se podařilo dát dohromady uchu lahodící materiál. Snové party jsou zase těmi, co staví chlupy po celém těle do pozoru a vzájemné vyhovění si v překvapivě plodných pasážích má rozhodně svou úroveň. Ukrutná délka alba není na škodu, protože to v rytmech Jesu není nic nového a stále je co objevovat a když už se zdá, že vás nic nepřekvapí, tak kdesi z neznáma vyraší krásný atmo motiv plašící temné obavy.

 

Ascension je o naději, nepropadá se do deprese, nemaluje černými barvami, je relaxační, smířené a přitom poučné. Na druhou stranu je albem, na kterém lze lecos předvídat a domýšlet si. U Jesu jde ovšem o zcela normální jev. U novinky je nutné ocenit hlavně její nápady a nechat ji vykvést. Přiznám se, že jsem nad některými minulými minidílky Jesu propadal skepsi, takže patřím mezi ty, které nové album příjemně osvěžilo. Místy sice i ono vrávorá ve svém stínu a uspává, ale poté hřeje mimořádnou atmosférou a ztracenou pohodou. Tam, kde čas neúnavně spěchá, není prostoru ani pochopení. Je třeba snít své sny uzavřen ve strojírenskou kabinu, kde výhled na rozkvetlé louky křiví úsměv v pozitivní tvar.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky