Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Trojice sebevražedných samurajů o sobě dává vědět další deskou Rising Sun Carnage. Jméno kapely Jig-Ai bylo sice ve skutečnosti používáno pro ženské samovražedkyně, ale to je nyní vedlejší. Co je však velice důležité je zmiňovaná nová deska s pořadovým číslem tři.

Přemýšlím, jestli má smysl představovat tu nejtvrdší kapelu na tomhle zkurveným světě, jak se ostatně představili na koncertu, kde předskakovali samotné Brujerii. Já to trochu zjednoduším. Pro ty, kteří je neznají, snad postačí popis, že jde o divokou goregrindovou smečku, která jak na živo, tak studiově válcuje účinněji než Skanska. A ten, kdož pochybuje, nechť okusí tóny aktuálního počinu Rising Sun Carnage.

Asi nikoho nepřekvapí, že tahle deska jednoduše najede a následně drtí a drtí dokud ji neskončí stopáž. Ani na jedinou vteřinu nepovolí uzdu, rychlost jí není cizí, stejně jako i technická vyzrálost. Trojice zkušených grinderů ze sebe ždíme energii a předvádí jednu demolici za druhou. Jediné, kdy se drobátko zvolní, je skladba March Of Jig-Ai, jenže v té změti ji snad ani nepostřehnete. Teď si asi říkáte, že to musí být souvislá hluková stěna, kdy není rozpoznatelné, ve které části nahrávky se vlastně nacházíme. Ano i ne. Pokud chcete desku vnímat jakožto nosič, který vám má něco dát z poslechu, pak si jistě najdete chvilku pro zkoumání detailů a nakonec vskutku objevíte jisté odlišnosti, které dělají skladby rozličné (a to jich tu je 22). Na stranu druhou je to pořád goregrind neznající omezení, takže se jen řeže a řeže. Mně osobně deska posloužila stejně dobře jako zvuková kulisa i jako poslechová záležitost. Tady už záleží na přístupu. Ale ať už k desce přicházíte s jakýmkoliv očekáváním, či cílem, rozhodně vás zvedne ze židle. Co pak zaručeně zapůsobí, je předposlední song Animal Revenge, který jednoduše nemá obdoby. Množství zvířecích samplů umně poskládaných do tupatupa nářezu zkrátka postrádá chybičku. Úsměvná a originální věc.

Ještě bych snad uvedl fakt, že kapela více upustila od doprovodných samplů a úryvků z filmů, které jinak bohatě zdobí klasická grindová díla. Ostatně i předchozí výtečná práce Katana Orgy se mohla chlubit velice vydatnou paletou podobných kreací. Na materiálu aktuálním se sice nějaká ta vsuvka občas mihne, ale vesměs to není nijak častý a citelný prvek. Tentokrát se spíše sází na přímočarost a drtivou složku.

Můžete namítat, že studiová deska obsahuje opravdu brutální momenty, které snad jen stěží pánové přenesou na pódium. V tuto chvíli vás však musím vyvést z mylných domněnek, jelikož ten, kdo viděl Jig-Ai živě, musí zákonitě vědět, že kapela je schopná naprosto všeho. Nespoutanost, energie, vtip, brutalita, perfekcionismus – to vše jsou atributy, které tahle kapela má. Jsou to vlastnosti, které nejsou jen na téhle desce, ale jsou v krvi jejich autorů. Česká goregrindová scéna se zase jednou otřásla v základech. Pecka a výtečná oddychovka, není třeba hledat cokoliv jiného.