Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

John Grant, muž s až aristokraticky působícím vokálem, obrátil list za svým prvním sólovým albem "Queen of Denmark" a spolu s jeho následovníkem zvolil jiný přístup. Novinka "Pale Green Ghosts" zanechává písničkáře písničkářem vyprávějícího stejně uhrančivým způsobem jako kdykoliv dřív, jen je dnes pan strojvůdce oděn do jiných šatů, víc si věří a nebojí se experimentů. Ušlechtile působící pán mající za sebou učinkování v alternativně rockových The Czars je dnes zvukově nedaleko od Depeche Mode a jejich soudobých návratů na začátek osmdesátek. Jsou místa kdy John svůj analogový strojek na úpravu mocného vousu tahá z hluboké studny, kterou kdysi vykopali Kraftwerk a Depeche Mode z ní nabrali zvětralé vody skoro na celé album "Sounds Of The Universe". Ale dost srovnávání. John Grant, to je natolik tvůrčí a osobitá persona, že tohle zkrátka nemá zapotřebí. A taky je to jediný člověk, od kterého jsem velmi ošklivé slovo "motherfuc..r" slyšel zazpívat se vším procítěním (GMF). Hmm, kavalír. Hmm, vášnivý.

Johnova tvůrčí potřeba tentokrát svedla jeho kroky na Island, kde se dal dohromady s místním uznávaným borcem přes vše elektronicky studené a snově hitové - Birgirem Þórarinssonem, a spolu s dalšími hosty dal vzniknout aktuální kolekci. Z hostujícího ansámblu určitě nejvíce zaujme přítomnost Sinéad O´Connor, která upředla ve svém jedinečném hrdle pár doprovodných vokálů. Vedle jasně elektronického poslání odkazujícího na novoromantickou notu ovšem máme tu čest s albem, jemuž není lhostejné se zaplést s výpady smyčců (Vietnam, Glacier), typickou akustickou kytarou, nebo propadnout tanečním kreacím (Sensitive New Age Guy). Nad vším stojí pečlivě upravený elegán, který si svým výrazným pohledem mnoho přátel na první pohled nejspíš nedělá. Ale ty zkušenosti...

Po úvodním překvapení přichází zjištění, že proluftovat kvalitní tvůrčí potenciál starší elektronikou není zas tak šalamounské řešení. Ono to do sebe vše tak ladně zapadá, jako by tomu tak bylo od nepaměti. Nač se divit podobným spojením? Dneska? Vžďyt už je normální snad všechno. "Pale Green Ghosts" je album mající přes zřejmé poslání mnoho tváří a může si klást jen ty nejvyšší cíle. Když se obrátím k půlnočnímu kaubojovi Lynchovi, který cosi huhňá na verandě nemaje nejspíš zubů ani nápadů na slušnou hudbu, John Grant je ten člověk, který podobné břídily s přehledem přehlíží a maximálně je pokropí vodou z kaluže, když kolem zaflusané stodoly proletí svou károu. "Pale Green Ghosts" je dotaženou konstrukcí bez chyb. Nechá být písničku písničkou a umí ji prohodit hned několika odlišnými světy, kdy ten s největším počtem obyvatel patří synthpopu velmi slušné úrovně. Dobrá práce, čistá a kreativní.