Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kaliyuga - Once Upon A Time

KaliyugaOnce Upon A Time

-krusty-1.9.2016
Zdroj: CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Nadupaný a vysokorychlostní grind, kořeněný blackovým výrazivem. Vše pod velením "křehké" ženy. Ano ... rozhodně to lepší z grindcoreové nadprodukce.

KALIYUGA je jedna z tisíců grindových kapel, kterých jsou festivaly typu Obscene nebo Fekal Party plné. To je konstatování skutečnosti, ne výsledný verdikt. Vytáhnete-li pečlivě jednu jedinou nahrávku, jedno jediné album z té obří grincoreové krabice a budete se mu dostatečně dlouho věnovat, zjistíte, že grindeři vesměs umí a když umí, tak to řádně šlape (naposledy jsem si takto užil fiňáky Feastem). Kámenem úrazu je to nehorázné množství a kadence, s jakou se na hlavu posluchačovu grind alba sypou… A proto se kloním k praktikám vyzobávání toho (snad) nejlepšího. Tentokrát to také vyšlo...

 

kaliyuga live

 

Pražská úderka L'Inphantile Collective vydává francouzské Kaliyuga. Ti nám nesou na talíři povedenou grindovou baštu, které vévodí neskutečný vokál frontmanky Emilie. Vzhledem k fyzickým dispozicím nečekejme ultralow kanál, ale spíše řvaný, afektovaný a nervní jekot…nejlacinější a nejprofláklejší je přirovnat jej k Sabině Classen, ale to by musela být Sabina živou vodou ne pokropena, ale rovnou v ní vymáchána. Neskutečná síla a neskutečná energie Emiliina hlasu pohání Once Upon A Time poctivě kupředu a to tak, že patnáct skladeb + jeden cover od Nasum uteče, ani nevíte jak.

 

kaliyuga nosič

 

Kaliyuga funguje nějaké čtyři roky a to v čtyřčlenné sestavě s jednou kytarou. A to rozhodně stačí, protože jejich grind se silnou příměsí black metalu je devastující, jak zákon káže. Toho blacku je tam často tolik, že jsem si s úsměvem uvědomil, že nakukat mi někdo, že poslouchám něco černého z Norska, pro jistotu kývnu hlavou. No schválně si dejte takovou Suicide… Francouzský blackgrind šlape jak skvěle namazaný stroj, nikde ani náznak po nesehranosti (pochvala letí za bicí soupravu, kde kraluje Matthieu Breda).   

 

 

Mimochodem jsem ze zvědavosti proklepnul, co je vlastně onen název, který si Emilie a spol vetknuli do erbu … a věřte, že dle hinduistů se jedná o nejtemnější ze čtyř vývojových stupňů světa. A když si navíc přečtete, co věk Kalijuga definuje, nebudete se už pranic divit té nasranosti, která se line z CD … a nad současnou společností si zhusta odplivnete.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 10.3.16 8:22

Já bych si dovolil vypíchnout obal desky. Autorem je slovenský fotograf Ruun, který si takto pohrál se svou fotografií. Jde o snímek kaple (která je ve více než žalostném stavu) na malém Bohnickém hřbitově, nedaleko známé léčebny. Ruce ve tvaru stromů jsou pak výplodem autorových pocitů z tohoto místa. Faktem je, že statné velké stromy po bocích vchodu kaple tam skutečně jsou. Celkově lze o hřbitově mluvit jako o jedinečném a unikátním místě v ČR, už jen kvůli povaze zde pochovaných lidí (pacienti, bezvěrci, sebevrazi apod.) Detaily tu ale rozepisovat nebudu, koho to zajímá, může se objednat na komentovanou noční prohlídku, či si počíst na internetu, kde je informací celá řada.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky