Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kalmen - Sombre Vaults

KalmenSombre Vaults

Symptom27.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Tyto intenzivní zvukové krajiny představující dosavadní tvůrčí vrchol kapely si zápočet v hudební historii jednoznačně zaslouží.

Spiritual black je docela přiléhavá škatulka pro německou čtveřici, která si možná vypůjčuje zavedené postupy různých metalových subžánrů, ale největší a nejvýraznější dílek celku je sytě černý a tepe blackovou atmosférou. Některé party mají téměř hypnotickou kvalitu, co povznáší poslech hudby na vyšší úroveň.

 

Jednička Earthbound sebevědomě startuje album příjemným kytarovým tónem. Pár včelínů má tak akorát nakřáplý zvuk, aby šlo melodie čitelně prezentovat. Mezi střídavým bzučením a skřípáním kytar je dost prostoru pro baskytaru, která se projevuje především v horní části svého rozsahu. Bubny vkusně tmelí všechny elementy dohromady a pokrývají jak tradiční blastbeaty s různou kadencí, tak nezbytnou dvojšlapku na kopáku. Vokál pluje zhruba na úrovni hudby a netrčí ven jako transparent s nejkřiklavějším sdělením. Zvukový efekt jakoby modlitebního hlasu na pozadí trojky Underworld maně připomíná kreace od Blood Of Kingu.

 

Není pochyb, že tahle parta je dobře sehraná a nadaná talentem smysluplně a zajímavě zahrát. Na to, že se jedná o nahrávku produkovanou ve vlastní režii, je to po zvukové stránce velmi slušný výkon bez očividných vad na kráse. Pozornější posluchač může zaznamenat pár opomenutých detailů, které v konečném důsledku dílo nijak zásadně nedegradují. Je to třeba nekonzistentní profil virblu dobře slyšitelný v úvodu poslední pecky Uroboros, kde tučný úder do blány bubnu střídá mdlý zvuk zbavený síly patrně v důsledku špatného zfázování. Je to i šum kytarového zesilovače, který se vkrádá do intra dvojky Hen Kai Pan, ale to je jen drobný prohřešek ve prospěch "kreativní špíny".

 

Kalmen dosáhli dosavadního zvukového vrcholu, který představuje solidní odrazový můstek k dobytí ještě výraznějších pozic na cestě ke stvoření dokonalého hudebnímu odkazu pro budoucí generace. Hlasoval bych pro špetku low-endu navíc, což by skladby prohřálo a zmohutnělo. Nedostatečná tučnost zvuku je pravděpodobně to hlavní na co bych prstem ukázal. Jinak myslím, že po hudební stránce není na co si stěžovat. Skladby nenudí, netrpí deficitem atmosféry nebo zajímavých a dobře zahraných partů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky