Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kalmen - Sombre Vaults

KalmenSombre Vaults

Symptom27.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Tyto intenzivní zvukové krajiny představující dosavadní tvůrčí vrchol kapely si zápočet v hudební historii jednoznačně zaslouží.

Spiritual black je docela přiléhavá škatulka pro německou čtveřici, která si možná vypůjčuje zavedené postupy různých metalových subžánrů, ale největší a nejvýraznější dílek celku je sytě černý a tepe blackovou atmosférou. Některé party mají téměř hypnotickou kvalitu, co povznáší poslech hudby na vyšší úroveň.

 

Jednička Earthbound sebevědomě startuje album příjemným kytarovým tónem. Pár včelínů má tak akorát nakřáplý zvuk, aby šlo melodie čitelně prezentovat. Mezi střídavým bzučením a skřípáním kytar je dost prostoru pro baskytaru, která se projevuje především v horní části svého rozsahu. Bubny vkusně tmelí všechny elementy dohromady a pokrývají jak tradiční blastbeaty s různou kadencí, tak nezbytnou dvojšlapku na kopáku. Vokál pluje zhruba na úrovni hudby a netrčí ven jako transparent s nejkřiklavějším sdělením. Zvukový efekt jakoby modlitebního hlasu na pozadí trojky Underworld maně připomíná kreace od Blood Of Kingu.

 

Není pochyb, že tahle parta je dobře sehraná a nadaná talentem smysluplně a zajímavě zahrát. Na to, že se jedná o nahrávku produkovanou ve vlastní režii, je to po zvukové stránce velmi slušný výkon bez očividných vad na kráse. Pozornější posluchač může zaznamenat pár opomenutých detailů, které v konečném důsledku dílo nijak zásadně nedegradují. Je to třeba nekonzistentní profil virblu dobře slyšitelný v úvodu poslední pecky Uroboros, kde tučný úder do blány bubnu střídá mdlý zvuk zbavený síly patrně v důsledku špatného zfázování. Je to i šum kytarového zesilovače, který se vkrádá do intra dvojky Hen Kai Pan, ale to je jen drobný prohřešek ve prospěch "kreativní špíny".

 

Kalmen dosáhli dosavadního zvukového vrcholu, který představuje solidní odrazový můstek k dobytí ještě výraznějších pozic na cestě ke stvoření dokonalého hudebnímu odkazu pro budoucí generace. Hlasoval bych pro špetku low-endu navíc, což by skladby prohřálo a zmohutnělo. Nedostatečná tučnost zvuku je pravděpodobně to hlavní na co bych prstem ukázal. Jinak myslím, že po hudební stránce není na co si stěžovat. Skladby nenudí, netrpí deficitem atmosféry nebo zajímavých a dobře zahraných partů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky