Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švédsko je země hudbě zaslíbená, té kytarové zvláště. A nemusíme se zaseknout jen u neustále propíraného metalu, protože i scéna rocková se začíná o slovo hlásit velmi výrazně, zejména ta odkazující na hard rockovou klasiku 70. let. Na Echoes jsme svého času psali o stoupající hvězdě Graveyard, letos nás uzemnila stonerem poznamenaná novinka Greenleaf a v těsném závěsu za ní jsou tu se svou pátou studiovkou Kamchatka.

Kamchatka je klasické blues / hard rockové trio (baskytara, kytara, bicí, zpěv) a někde na tomto pomezí se pohybuje i jejich tvorba, která je zřetelně inspirovaná kapelami britsko-americké scény přelomu 60. a 70. let. Dosaďte si co libo, začněte třeba u Cream, s trochou odstupu přistupte k raným ZZ Top („Coast to Coast“) a u některých sól si otevřete zpěvník „Já, Tommy Iommy 2“. Při pohledu na sestavu se nejeden metalově zlý pohled zastaví u jména Per Wiberg a než začnete hledat na Metal Archives (Kamchatka tam nejsou), prozradím, že je to skutečně ten Per (ex)Opeth Wiberg.

U nás se říká do pětice všeho dobrého (nebo tak nějak) a ve Švédsku evidentně platí něco obdobného, protože album „The Search Goes On“ patří v rámci diskografie Kamchatka k těm hodně povedeným. Příčiny hledejte jednak v neskutečně pestrém mixu skladeb, které se pohybují mezi baladičností blues rocku a energií hard rocku, a pak ve vlastní instrumentaci, z níž budete cítit pohodu, radost, chuť hrát a dělat zajímavou muziku. V tomto duchu 100% funguje první pětice skladeb, řídící se pravidlem „co kus, to unikát“. A tohle myslím doslova, každá z těch písní je naprosto svébytnou ukázkou toho, jak bohatý a košatý dokáže být rockový žánr, když se to umí vzít za správný konec.