Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Útržky informací o Karma to Burn ke mně dolétaly sporadicky, spíš vůbec a první naše vážné rande s jahodovým pohárem, večerem v kině a pak ehm, no večerem, se odehrálo až s aktuálním EPkem, které vyšlo na dvanáctipalci u italských Heavy Psych sounds. Minul jsem Daniela Daviese, Johna Garciu i Roba Oswalda a s naprosto klidným svědomím si vychutnávám poslední tři statečné, kteří hrnou svůj čistě instrumentální pouštní písek směr slunce, ženský a zase slunce.

Zmínka o Kyuss? Jasně, je potřeba, protože tam to všechno začalo a KtB nemají problém si to přiznat. Tři nové songy, tři předělávky starších, hromada čísel, zahulený zvuk brousící membrány reprobeden, vlasy slepené tři dny starým potem, žádný mikrofon a činely, co vám v hlavě rozcinkají malou zvonkohru. Tahle půlhodina je kyussácká jízda ve stylu „50 million year trip“, ale co na tom záleží, že všechno už tu bylo a překvapení se odkládá na prosinec?! Poslouchal jsem Wislona, Cult of Luna, modlil se „Push the sky away“ a pak jsem prostě musel dojít do bodu, kdy půlhodina vyprazdňování hlavy nestačí. Jenže stačí přelepit knoflík „repeat“ starou izolepou, lehnout na podlahu a zavřít oči. A pak už je úplně jedno, jestli půl hodiny nebo celý zbytek otravně všedního dne, možná cesta vstříc sebezáhubě, zabití veškerých zbytků intelektu a odsun myšlení ne na druhou kolej, ale na úplně jiný nádraží.

Řeči o tom, že je to jen EP, zpola předělané fláky z minula a že se chytnou jen fanoušci, co zhltnou všechny přídavky, i když mají břicho plné ještě předchozí deskou, nechávám úplně bokem, protože fanoušek nejsem, v břichu ozvěna a v hlavě zmatek a přesyceno. A chytám se. Dost už bylo těch dokonalých desek z pekelně znějícími bicími, co by neutáhl ani Nick Barker, dost čistých kapot s nulovým obsahem, zvukem od Jense Borgena a keců o nejlepší desce v naší úžasné desetileté kariéře! Tohle EPko není ani dokonalé, ani naleštěné, zvuk vyloženě bolí a originalita je skoro nulová, ale je v něm pohoda a radost a to mi momentálně dává podstatně víc. Běda vám!