Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Potřebujete vyvětrat svoji sluj plnou zmaru a chmurů? Potřebujete nadělat k pozření fašírku? Je libo rozprášit vnitřní démony a překonat nebetyčné haldy povinností? Potřebujete se uvolnit a nechat se hudebně a mistrovsky rozsekat na kusy a po složení fungovat resetováni? Přivítejte do svých ústrojí ruskou smrtonosnou mašinu Katalepsy. „Autopsychosis“ je jejich teprve druhým zářezem, přicházejícím na svět po šesti letech hodných zapomenutí. Recenzovaná deska není nejčerstvější, ale kdo ji loni obešel, měl by se zamyslet nad reparátem.

Chlapci se nebojí uzmout brutální prasopalnou řemeslnou dřinu a pojmout ji se současnými technickými možnostmi a modernějšími odstíny. Jistá paralela s Cattle Decapitation by se pro přirovnání také měla zmínit. Album nastiňuje jasnou vizi masakru, kterému tak rádi nakonec podlehnete. Není divu. Technika by mohla být dalším přídomkem, přibližující tvorbu Rusů neznalcům. Úvodní troj - monoblok agrese a nasazení přinutí zcela podlehnout zvráceným tónům a nechat se tepat řízně, ale technicky na výši. Skladby, byť jedou monotónně ve strhující rychlosti, dovolují lehké proměny a příklony k dynamickému vyznění, čímž se nedostavuje nechtěná plochost a odtažitost k nelidské jednolité stěně. Samozřejmost, s jakou do palby vstupují technické vychytávky, smysluplná sóla a machineheadovské zasekávačky, si říká o státní vyznamenání z pracek lišky Putina.

Ruští řezníci občas zpomalí a laskavě pohoupají jízdou po tamních nerovných, členitých vozovkách. Navíc ta jejich jistota na brzdy mě ujišťuje, že jsem se svěřil do správných rukou. Působit mohutně těmto Rusům nedělá žádný problém a tato figura je vhodně vkládána do kompozic. Navíc pánové mají za sebou nějaký semestr psychologie a vědí s mistrovskou přesností, kdy je čas na vpuštění přívětivých melodií a zaprášených variací z pera virtuóze Steva Vaie.

Sprint do cíle už je stejně řinčivý a důrazný jako prolog celého konání. Sumarizace řečeného, opakování toho dobrého, aby nebylo zapomenuto. Další propracovaný chod Katalepsy bych příště uvítal dříve než po šesti letech. Kdo loňského ledna tuto chumelenici opomenul stejně jako já, má možnost si s ní krátit výhledy na letošní sněhové hrátky.