Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kekal - Envisaged

KekalEnvisaged

Victimer12.9.2022
Zdroj: flac / promo od kapely
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Velké probuzení lidstva za hudebního doprovodu avantgardně metalové syntetiky Kekal.

"Envisaged" je album, které bylo speciálně vytvořeno na oslavu velkého probuzení lidstva a vzestupu Země do vyšší oktávy vibrační frekvence. Všechny písně byly napsány během procesu nahrávání, aby zachytily spontánní okamžiky vhledů v každé jednotlivé pasáži tvorby. Hudba a texty představují tvůrčí duchovní cestu po nepřetržitém odhalování aktuálního dění na Zemi, které se odehrává zejména v posledních několika letech. Jsou-li pozorovány a sestaveny do kontinua, znamenají proces globálního kolektivního probuzení a očisty směrem k velkému osudu lidstva: překonat matrix a povznést se za konstrukci duality.


Tolik představení konceptu nového alba experimentálně metalového projektu Kekal, který se oficiálně neprezentuje žádnými členy, ale je jisté, že za ním stojí workoholik Jeff Arwadi. Také novinka upomíná nestandardní alternativní cestu oscilující mezi metalem, rockem a elektronikou. Jinou, avantgardní. Znovu spojuje živé s neživým, mnohdy docela křiklavě a provokativně. Jindy zase lehce a přirozeně. V hudbě Kekal se snoubí křehkost s agresivitou a na novince dostává opravdu hodně prostoru atmosférická syntetika. Je na ní dost okamžiků, kdy to metalově rázné pocitově přebíjí a dostává hudbu Kekal na kyberneticky filmovou úroveň. Tvoří pásmo, které sice vzniklo na této planetě, ale jako by na ni ve skutečnosti dohlíželo zpovzdálí, z prostoru mimo náš svět.

 


Jak už je u Kekal zvykem, promo nového alba bylo aktivováno s velkým předstihem a stejně tak množství informací ohledně něj. Ze strany Jeffa pečlivá, hodinářská práce. A já znovu čekal na své vlastní probuzení, kdy mi svět Kekal skutečně přilne a kdy budu schopen jej naplno snášet. Což není úplně běžná kratochvíle. Chce to dostatek odvahy a obrnění se, přistoupení na netradiční hudební vyjadřování kapely. Kekal mluví svérázným hudebním jazykem.


První poslechy, to byla docela svízel. Přišlo mi, že jsem to všechno už kdysi slyšel a že se planeta Kekal příliš neotvírá, jen dokresluje. Ano, je to tak, ta studiová avantgarda, jak jsem si styl Kekal soukromě pojmenoval, už má dávno svůj rukopis a překvapení se koná jen v detailech. Postupně lze zjistit, že Envisaged je hodně syntetické album. Asi bych úplně neřekl, že víc než ostatní nahrávky, ale na povrch to tentokrát vyplulo. A od té chvíle tak Envisaged prostě beru.


Dalo by se říci, že úvodní dvě skladby Anthropos Rising a Born Anew nové album vzorně reprezentují. Obě s přehledem vedou experimentální alternativu Kekal skrz typická úskalí, kdy se prog metal potkává s avantgardou a až plasticky přitom bobtná, než do toho řízne podmanivá atmosféra. Kekal nejsou křečovití, ale jistým způsobem upjatí ano. Už od začátku je patrné, jak novinka proměňuje své progresivní buňky v ty ambientně atmosférické. Bicí automat je místy hodně nahulený, někdy až nepříjemně, ale člověk na něj zapomene, když se Kekal najednou objeví v časoprostoru a hrají svou melancholii vysílanou skrz vzorečky s vrozenou samozřejmostí. Navíc když se při tom Born Anew ve své druhé půlce zlomí v ryze elektronickou věc. The Alchemy of Creation je takový Kekal atmosférický ambient z hlubin vesmíru. Táhlá, temná záležitost, ve které nedostanou hlavní prostor kytary, ale kde dominuje prostor sám pomocí kláves.

 


Na což navazuje zatěžkanější skladba The Ascending Collective, kterou pohání dál krásná elektronická pasáž měnící tuhle věc v něco snově zadumaného. Vedle zle dupajících bicích hotový balzám. A pokračujeme na syntetické vlně. Conduit of Light je taková kybernetická balada, která se časem dostane do rytmu, kterému nadále velí neživé ústrojí programingu. Můj oblíbený kousek představuje Anarchy in the New Earth, kde analog protne rebelskou povahu a snaží se řídit její kroky. A docela se mu to daří. Summer Harvest ukazuje Kekal jako milovníky soundtracků, instrumentální cestovatele atmosférou za doprovodu smyčců. A poslední dvě skladby Zero Point a Destiny Recalibration jako by album opět nabraly na otáčkách, ale nezapomněly přitom na jeho masívní elektronickou povahu.


Elektronika je na Envisaged zastoupena rovnoměrně s metalovým aranžmá, v některých chvílích dokonce převládá. S tím by měli být posluchači srozuměni, pokud už se v blízkosti nových Kekal ukáží. Jako vždy je to zajímavá, neobvyklá projížďka, která je nejdříve víc bláznivá jak normální, ale jakmile se odhalí, jsou v ní moc pěkná zákoutí. Ale pořád za mě platí, že tentokrát zní Kekal víc roboticky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky