Recenze: Keys of Henoch - Luciferian Drone Magick (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Keys of HenochLuciferian Drone Magick (EP)

Garmfrost20.2.2023

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: všem možném a všude

VERDIKT: Luciferský drone umí seknout drápem.

Jsou kapely a projekty, o nichž se ví i to, jakou velikost bot nosí. Pak jsou tací, o nichž se neví nic. Kapely tají úplně všechno, mluví za ně přece hudba. Pak jsou zde interpreti, kde mlžení nevadí, působí to přirozeně a vy nehledáte nic, jen posloucháte. Mezi takové dle mého skromného názoru patří německý no name projekt Keys of Henoch.

Když budu chtít mluvit o tom, co vím, můžu říct, že stylu prvotiny Luciferian Drone Magick, která vyšla loni v létě, krásně sluší název. Hlavním výrazovým prvkem je skutečně drone. Drone a black metal. A magická atmosféra. EP Luciferian Drone Magick obsahuje pouhou jednu něco málo přes dvacet minut dlouhou skladbu Ascension of Qayin (First Evocation). Ještě než se ale rozjedu, musím zmínit i zvláštní demo nesoucí „název“ Rehearsal Jam December 2019. Nahráno bylo v lednu 2020 ve dvojici M. K. – Transcending Keys a S. K. – Time Travelling Guitar, ale necelých deset minut brnění a drnění mělo význam zejména pro jamující dvojici a tvořilo podklad pro věci nadcházející.

Luciferian Drone Magick bylo nahráno jedním člověkem – BSSK v červenci loňského roku. Mix a post produkci dostal na starosti Sebastian Scheicher. Neznám, ale dočetl jsem se, že se jedná o vyhledávaného německého producenta a zvukového inženýra. Mastering obstaral Frederic Arbour z dark/ambientového projektu Cyclic Law. Nutno říct, že zvuk nahrávky je laskominka. Duní a vrní, přitom krásně vyzní každá sykavka. Album doprovází jednoduchý, avšak oku lahodící front cover, kde naleznete starý symbol hada pohlcujícího si vlastní ocas v ně kruhu draka.

Desku Ascension of Qayin (First Evocation) není snadné popsat slovy. Střídají se v ní prvky black metalu, drone s lehkým dotekem ambientu. Líbí se mi i hlasová složka obsahující syčení a šeptání či growl ryčení. Hlas je samozřejmě pouze jedním z nástrojů. Hlavní důraz je kladen jak jinak na zvuk a šamanskou rytmiku hnanou samply. Bezmála polovina skladby tepe v elektronickém módu, do něhož se vlévají kytarové vyhrávky a vokální zvuky.

O albu se začíná mluvit až letos, čehož důvodem může být vydáním nahrávky na kazetě. Dle doporučení na bandcampu je nutné poslouchat jen hodně nahlas a v opilosti. Souhlasím, funguje to líp.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?