Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khnvm - Portals To Oblivion

KhnvmPortals To Oblivion

Sorgh10.1.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Správný deathmetalový nátěr přináší kapela Khnvm na svém druhém albu.

Tak tady máme nějaké bangladéžo. A není to ani ukázka folklóru z brněnského Bronxu, ani vzorek nejnovější teplákové soupravy ušité dětmi. Tady jde o spojení německého a bangladéžského hudebního génia, který se protíná v tvorbě kapely Khnvm. Jde o projekt, který toho nabízí poměrně dost a mně se jednoduše trefil do noty.


Portals To Oblivion je album z továrny klasického death metalu, ze kterého jsou cítit tlející rakve na sto honů. Zvuk je tak akorát práchnivý, aby působil staře, ale zároveň poskytl rozumný poslechový standard dnešní doby. Obavy z nějaké hlukové stěny nebo splácaného marastu nejsou na místě, naopak, slyšet je vše podstatné a v zádumčivých melodiích je možné obdivovat podivnou, specifickou krásu. Infarkt si u toho člověk neužene, tempo je převážně střední, ale ochotně se zatoulá na obě strany pomyslné stupnice bez atakování horních červených čísel, takový dupák to není. To hlavní, co alespoň nejvíc působilo na mě, se ukrývá v pomalejších pasážích. Odtud vyvěrá můj pocit, že Khnvm mají velice blízko k doom metalu. V některých skladbách je tenhle vliv slyšet víc než jinde a někde se zcela vytrácí, ale je tam.

 

Otevírací předehra toho moc nenapoví. Instrumentální kousek složený z šamanských rytmů, píšťaly a akustické kytary může předznamenávat cokoliv. Ale titulní pecka už nahlodané rovnováze vrací jistotu a ukazuje, v čem se kapela shlédla. V pochmurném death metalu, ve kterém se do temných, hučivých ploch promítají častá sóla a kytarové výjezdy skrz několik stupnic nahoru. Tahle písnička reprezentuje tu rychlejší tvář kapely, která má řadu povědomých rysů. Jde o takový průměr, který neurazí. Víc mě dokázaly oslovit pomalejší skladby, ve kterých se kapela zaměřila na atmosféru. Pochvaluji si, že jim k tomu stačilo základní nástrojové obsazení a nenapresovali do všeho umělé klávesové zvuky. Funguje to a pochmurné, doomové paraple se na mnoha místech podařilo rozvinout do všech směrů.

 

Jednoduché kytarové motivy jsou základní stavební jednotkou a skladby se motají kolem jednoho nosného motivu. U mnoha z nich budete mít pocit, že jste je už slyšeli a asi to tak bude. Popravdě jsem nenašel žádný zcela originální prvek, který by plnil funkci jednoznačného podpisu. Ovšem to, jak je celé album poskládané a střídá nálady od oldschool deathmetalové souchotiny po doomový splín nebo death´n´rollový kvapík, je šikovné a osvěžující. Úvodní lehce exotické intro je jediným výletem mimo náš středoevropský prostor. Protože jinak to, že v kapele chrčí a valí na kytaru maník z Bangladéže vůbec nezachytíte. Jeho hrdlopis i prstoklad zcela nasál německý naturel a zapadl do správné rakve. Takové, která si potrpí na funkčnost a okrasná cinkrlátka přenechá jiným. Khnvm mají určitě ambice jít dál a výš. Už teď se mi líbí, ale kdyby se jim do tvorby vloudilo trochu progrese, mohlo by jít o nadmíru zajímavý zážitek.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky