Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khold - Du dømmes til død

KholdDu dømmes til død

Victimer11.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Khold nás odsuzují k smrti svým osmým albem. Albem na jejich poměry vpravdě nadupaným.

Vy nás ale zásobujete pane Gard a pane Sarke. Sotva jsem zvedl oči od krásného, do norské krajiny vsazeného, coveru posledního alba Tulus - Fandens kall, už tihle dva stojí znovu ve dveřích s novou fošnou Khold. Pánové to sypou, skladatelská druhá míza nese svoje ovoce. Předchozí album Svartsyn (2022) ještě taky nezapadalo prachem a jeho skladby zní pořád svěže. Ona je svěží celá aktuální forma obou kapel. Khold po celá léta plně respektuji, ale nikdy jsem z nich neměl tak silný pocit jako poslední dva roky. S tím, že novinka Du dømmes til død vyloženě dráždí svou energií a prakticky ji nejde odložit. A to i přes to, že její doslovný překlad zní "odsouzeni k smrti". Odsouzen jsem zatím já a mně podobní, kteří si s novou deskou tykají. V mém případě ještě více, jak se Svartsyn.

 


Milé je, že to trvá už pár týdnů a nijak dramaticky se tento stav nemění. Delší trvanlivost byl právě problém alb předchozích. Ne všech, ale většiny ano. Vždycky jsem se k nim pohodlně připojil a dost brzy mě tahle kratochvíle pustila. Šlapalo to vždycky, ale někdy jenom na půl plynu. Khold se nemění a ztěží se někdy měnit budou. Jejich groovy black metal s doomovým přelivem, nebo black n´ roll chcete-li, prostě buď dáváte, nebo ne. Houpavý rytmus, hutný sound, šklebící se Gard a tříminutové skladby. Důležité je sdělení v jaké kondici se kapela nachází. Jak se na svém léty prověřeném území umí pohybovat a jak do něj umí nahodile přidat špetku koření odjinud. Lehký dokres kláves (třeba v Lædel a Dølgsmål), nebo schopnost měnit rychlost. Ta byla s kapelou od nepaměti spojována jako střednětempá, ale ani tohle na novince není zákon. Du dømmes til død je přes všechna pravidla Khold hodně barevná práce.


Protějškem k pomalejšímu, doomovému rozjezdu Myrdynk budiž častá schopnost přitlačit pedál až k podlaze. Další skladby neuvádím záměrně, protože to není třeba. Khold tentokrát neunavují svým monotónním přístupem, ale šikovně mění tempa a vyznění skladeb jako takových. Kují železo, dokud je žhavé. Tohle všechno ale nechme v mezích jejich klasického střihu, oni sami se nemění ani za mák. To se po nich nechce a hlavně to nechtějí oni samotní. Akorát mám neodkladný pocit, že se příliš nezdržují. Nerýpou se ve starých prašivých rytmech, jen skrze ně pouští ven nový, řádně vybujený materiál. Dojem z novinky je ryze energický, ohnivý. Krize středního věku se nedostavuje, víc mám dojem, že se chlapi semkli a drtí to se vší vervou. A abych to uvedl na pravou míru - Du dømmes til død není rychlá deska. Jen je plná vitamínů.

 


A je výborně poskládaná, což koresponduje s aktuálním rozpoložením Khold. Přelet nad norskými hvozdy a fjordy snadno a rychle. To platilo vždycky, jen to nebyl úplně přelet. Osobně se Du dømmes til død nijak nepřejídám, i když k tomu styl kapely vždycky svádí. Novinka je ale nápaditá, disponuje množstvím řešení, jak uhnout z nudy a špinavého nádechu rutiny. Ta tam sama o sobě pořád je, ale pohání ji silný materiál a přehled nad jeho pohybem. Vy nás ale zásobujete pane Gard a pane Sarke. Black n´ rollové grand prix kroutí svoje kola vyváženým způsobem a vy si pak můžete v klidu přidávat. Tam, kde se v minulosti až příliš houpalo v pavučinách stereotypních riffů, je to dneska zkrátka větší odvaz. A opakuji, i přesto, že se nic nového neděje. Což může vadit těm, kterým přišla tvorba Khold vždycky trochu obyčejná a nijak je nevytrhlo ani nové album. Takovým ať praskne penis a další náhodné setkání s Khold poruší ušní bubínek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky