Recenze: King Parrot - Holed Up in the Lair (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

King ParrotHoled Up in the Lair (EP)

Garmfrost20.11.2020

Zdroj: mp3 / promo od vydavatele

Posloucháno na: všem možném

VERDIKT: King Parrot jsou zpět. Jsou krátcí, ale divocí a fest nasraní. Holed Up in the Lair ovšem za poslech stojí a ne že ne!

King Parrot jsou zpět a to se čtyřmi doposud nezveřejněnými skladbami, které mrskli na nové EP Holed Up In The Lair. Borci se podle svých slov nudili, protože díky koroně nemohli vyrazit na turné a tak skladby, které složili a nahráli za pouhé čtyři dny uprostřed turné v roce 2017 k desce Ugly Produce, ošetřili post produkcí a vydali. Ať je zábava.

kingparrot

EP je tak strašně moc krátké (sedm a půl minuty), že jen během psaní jsem si desku pustil snad desetkrát. Tak rychle psát neumím, hehe. A co obnáší Holed Up In The Lair? Čekal jsem odřezky z Ugly Produce, ale není tomu tak. Tyto čtyři řezby jsou opět o kousek jinde než předchozí nahrávky. Produkce je o podstatný fous čistší, kluci vyhranější, ať už se výsledek jeví, jak chce.

Zřejmě nejzajímavější jev ípíčka je hostující Phil Anselmo ve skladbě Nor is Yours. Tedy ne, že by jeho příspěvek byl kdoví jak veliký. Youngy všechno přeřve. Kdybych nevěděl, že ho mám čekat, ani si ho nevšimnu. EP bylo zvěčněno ve Philově studiu Nosferatu's Lair, odkud byl zřejmě už jen krůček k této spolupráci. I další zveřejněná Banished, Flawed then Docile stojí za velký hřích. Zřejmě nejmasívnější song obsahuje nejvíce změn. Jak rychlostních, tak stylových. Každá ze čtveřice je jiná a stejná zároveň. Stejné jsou svým nespoutaným naturelem a hitovostí. Vím, v tomhle ranku podobné označení může být divné, ale nenapadá mě nic příhodnějšího. Však zkuste. Neprohloupíte.

Holed Up In The Lair jen prosviští, ale zanechá silný dojem. Skladby se přelévají mezi Slayerovským thrashem a grindovou bestialitou. Grind má tentokrát krapet navrch. Minutu, dvě dlouhé skladbičky v sobě mají dostatek nápadů a změn, aby kratičký formát působil zábavně a nutil k dalšímu poslechu. Skladby jsou fest divoké, ale pestré a sakra dobře zmáknuté. Zatímco Ugly Produce jsem vychutnal s výhradami, Holed Up In The Lair si mě získalo všemi smysly. EP není zasypáno nic neříkajícími výplachy, ale příjemně kytarově řeže. Po závěrečném prdnutí si desku pouštím znovu a pak zase. Bomba!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!