Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kingcrow - The Persistence

KingcrowThe Persistence

Ruadek2.10.2018
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Velice slušná deska, která by byla ještě lepší, kdyby kapela nadále neuctívala své vzory tak okatě. Prakticky vzato jsme na tom nadále podobně jako u recenze na jejich minulou desku. Není to škoda?!

Je rok 2018 a italská progresivní banda Kingcrow to konečně do nás zase valí. Přiznám se, že jejich minulá deska Eidos mé sluchovody dostala a právem si ji řadím mezi ty nejlepší, co se týká progresivně rockových odnoží. The Persistence by se dala částečně označit i jako Eidos part 2, protože má stejný zvuk a není až tak vzdálená. Pojďme si o ní něco říci.

 

Talent Kingcrow spočívá v nadání složit perfektní melodické skladby, které mají silné refrény a velmi silnou atmosféru. Nemohu minut to, co bylo jasně řečeno už minule, a to je velmi silné ovlivnění Wilsonem (především Porcupine Tree, nejlépe v období In Absentia nebo Fear of a Blank Planet) či tvorbou páně Gildenlöwa (Pain of Salvation). Rád bych tu i citoval kolegu Sarapise, jehož tehdejší odezva mluví sama za sebe:

 

"Baví mě to velmi, ale některé citace Wilsona, resp. Gildenlöwa mě fakt s*rou. Podobnost je někdy slabé slovo. Např. s tím tleskáním je to jako slyšet "Trains" z "In Absentia". A je toho víc. I z Wilsonovy sólové tvorby. Neříkám, že od roku 2002 už nesmí na desce nikdo tleskat, ale ať s tím hoši naloží trochu jinak. Zaráží mě symbióza originality s plagiátorstvím. Fakt se bez toho neobejdou?"

 

 

 

S novou deskou je to na stejné koleji. A dokonce, snad to už ani nepřekvapí, Daniel Gildenlöw je rovnou hostem této desky. Kingcrow se za své vzory nestydí, rovnou nám je servírují na zlatém podnose. The Persistence je přímočarou progresivně rockovou deskou dneška, která se opět opírá o silné melodie a mnohdy slušně syrové metalové pasáže. Já v tom ale slyším tolik dozvuků desek Porcupine Tree, že to prostě opět nemohu pozvednout na oslavu tvůrčí práce a progrese. Kingcrow jsou nadále stínem na pomezí plagiátorství za slavnějšími kolegy. Poslechnout si tuto desku lze v případě, že vám prostě chybí další tvůrčí tvorba Porcupine Tree a chcete něco z obrazů jejich posledních tvůrčích let. A bez kytarových výjezdů páně Wilsona, bez originálních Barbieriho klávesových partů a té ukrutné baskytary, bicích... no vidíte?! To prostě nejde srovnávat. The Persistence by byla výborná deska, kdyby neexitovaly vzory této kapely. Ale oni existují a existují i jejich desky, které zná každý posluchač takové muziky zpaměti. 

 

 

Abych ale jen plošně nenadával, deska je i přes jasné ovlivnění hodně slušná. Poslouchat, jak kapela už dospěla ve velké hráče (a skladatele) a s přehledem tam kope elektroniku, mnoho moderně znějících pasáží... to je prostě paráda. Nic se nepřebíjí, nic nepřečnívá. Není to takový intenzivní tlak na posluchače, jako tomu bylo minule, je to ale stále opravdu příjemný poslech. To mají prostě asi Italové v krvi. A je to další důkaz, že v zemi těstovin, olivového oleje, pizzy a zadku Moniky Bellucci se děje i něco víc, než speedmetalové zpívánky s kýčovitými obaly desek. Je v povaze italské produkce dělat hity a Kingcrow jsou v tom opravdu dobří.

 

 

Na závěr stačí snad jen přání, aby to příště šlo hodně vlastní cestou, aby hoši našli cosi jako posvátnou můzu (klidně se zadkem Moniky Bellucci) a dali do kupy desku, která bude plná vlastního Kingcrow rukopisu. Já citím, že na to tahle kapela s přehledem má, jen to zatím neumí podat jinak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky