Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Klone - Unplugged

KloneUnplugged

Sorgh23.3.2017
Zdroj: CD v papírové pošetce // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: PC, Technics SL - PG 390, Dual CV 1400
VERDIKT: Alba odpojená z elektřiny by měla přinést něco osvěžujícího a překvapivého do rutinní práce. U Klone se to nepovedlo. Možná je to tím, že ani pod proudem netvoří kdovíjak energickou muziku a tak se u jejich unplugged verze nedostavilo to očekávané překvapení.

O kapele Klone už se na našich stránkách mluvilo. Kolega svého času zaostřil pohled na jejich poslední řadovku Here Comes The Sun z roku 2015. Už tehdy jsem cítil, že velcí kamarádi z nás nebudou, celé se to jaksi lepilo, sladkobolné melodie vyvolávaly z hrobů staré prohry a rány, na které jsem dokázal úspěšně zapomenout.

A teď tu sedím s jejich novou deskou, která může být ještě zhoubnější. Jde o unplugged album, které kapela nahrála živě v Theatre de La Coupe d´Or de Rochefort. Jeho náplní je průřez posledními dvěma řadovými alby, tedy zmíněným Here Comes The Sun a o tři roky starším The Dreamer´s Hideaway.

 

 

Ne vše se hodí odpojit od elektřiny, vypadlé jističe můžou dost uškodit a nemyslím jen zkažené maso v mrazáku. Právě Klone jsou toho příkladem. Dle mého názoru se tímto způsobem jejich mdlá hudba rozředila nad únosnou míru. V elektrifikované verzi mají jejich vesměs klidné a zvolna plynoucí skladby jakýs takýs drajv, nástroje mají jistou energii schopnou udržet pozornost a má to určitý šmrnc. V akustickém provedení se všechny malé výhody ztrácí, nepříliš výrazné barvy ještě vyblednou a skromné kouzlo je pryč. Ze všeho zbyl jen silný zpěvák, na kterém celý experiment stojí a zbytek je pouze nudný doprovod, který to nějak odbrnká. Síla ukrytá v melodiích se neztratila, ale umírněné, slaboduché aranže jim neprospívají. Jde o hodně slabý řeďák klasické nahrávky.

 

Naprostým zklamáním je pak pro mě předělávka People Are People od Depeche Mode. Jde o skvělý příklad toho jak jde zkazit originál. Skladba je stejně unylá jako ty autorské a nenabízí žádný nový pohled na skutečnost, že lidi jsou zkrátka lidi. Nahrávce mohla pomoci účast hostující hráčky na akordeon, perkuse a piáno Armelle Dousset. Umím si představit, že zvuk akordeonu by to celé mohl někam posunout. A opravdu, v těch vzácných momentech, kde se harmonika chopí šance v tichém rozjímání, se mi posune rafička na pomyslném barometru zájmu. Kamenem úrazu je to, že se skoro nedostává ke slovu a její role je tak titěrná, až smrdí zbytečností.

Těžko se mi píše na něco, co mám problém vůbec doposlouchat do konce. Nuda a nic než nuda. Řadovky rozmělněné k nepoznání.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 14.1.17 6:25

Já tento klenot slyšel už když vyšel. Pak jsem desku odložil, abych to celé vstřebal a... zapomněl. Díky Bhute za připomenutí. Mezi top fošnama loňskýho roku měla Coven... bezesporu být. Každá píseň obsahuje co komplet diskografie běžné kapely. Lyrický koncept pohltí nebohého posluchače, který si chtěl pouze poslechnout originální blackovou smečku. Filmová výpravnost spojená s šamanským zaříkávání člověka dusí. Na jeden zátah desku nelze vstřebat. No nic, jdu si objednat cédo :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky