Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Konkhra  - Alpha And The Omega

Konkhra Alpha And The Omega

Sorgh14.11.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Malá, ale silná líheň se nachází v Dánsku, které leží mimo hlavní metalové proudy. Na broušení tamní těžké rudy se podílí i stará formace Konkhra, která přichází s novým albem.

I když se o nich moc nemluví, jejich kořen je silně vrostlý do žánrového substrátu. Jejich diskografie mluví za vše - sedm řadových alb, tři epíčka, kompilace... Sestava je víceméně stabilní a současní členové se s různými přestávkami nakonec vždy vrátili do náruče Konkhra. Nicméně jakýmsi tmelem a současně totemem, kolem kterého se celá kapela točí, je zpěvák a kytarista Anders Lundemark, který kapelu zakládal. Jeho hrdelní katar žene Konkhra dopředu a daří se jim nahrávat dobré desky.

 

Letošní novinka se volá Alpha And The Omega. Snažím se v tom nevidět a nehledat nic osudového, název jako každý jiný. Titulní skladba je nicméně otvírákem celé nahrávky, proto alpha v názvu svůj význam má. Skladba razantně roztápí pod kotlem a po prvních tónech musí být spokojen snad každý fanoušek death metalu. Poctivé řemeslo, tradiční evropská práce, která na první poslech nebije do očí žádnou okatou podobností, ale současně sází na osvědčené postupy, pro které mám pro tento styl slabost. Nahrávku charakterizuje důrazný rytmus, který jako těžké kroky nohou v kanadách odpočítává plynoucí čas. Rytmika dobře, často a nápaditě porcuje průměrně dlouhé skladby, které balancují někde na hranici čtyř pěti minut. Je to ta správná motorárna v základech, která se hlavní měrou podílí na masivním těle alba.

 

Není momentu, kdy bych při zkoumání desky někde klimbal nebo upadal do hibernace. Moje pozornost je neustále v pohotovosti. Přesto mi některé momenty puls až nebezpečně zrychlí. To když se jako stín snažím kopírovat skladbu, která se dává všanc rychlosti a trhá falešně pevné břehy. Mohl by to být příklad velké části skladeb, ale u některých je to jen chvályhodný standard, zatímco jinde za tím vidím víc. Možná méně energie, ale zato silnější kouzlo se zjevuje tam, kde se kompozice dusí ve středním tempu a vláčně tahají artilerii kostrbatým terénem. Jakoby se v nich nebeská klenba ještě víc přiblížila povrchu země a co se hne hrozila spálit bleskem. Tíhu klenby a jistou duševní posedlost si na bedrech nese vynikající Thoth, která patří mezi to nejlepší, co album nabízí. Když k tomu přidám nasamplovaný sborový zpěv v úvodu skladby, který vytváří lehký atmosférický polštář jinak drsnému materiálu, mám jasno.

 

Konkhra u mě bodují hlavně tím, že nevyznávají styl monolitické destrukce, kdy by se valili jako buldozer a váleli nás jedním stylem od začátku do konce. Naopak se nám snaží chvíle s deskou zpříjemnit členitou krajinou a měnícím se klimatem. Není to jen a pouze death. V tratolišti staré krve se dají dohledat stopy rock´n´rollu, intro jedné skladby vyvolá před očima peklo zákopové války, anebo se v závěru alba pohne slunce nad pyramidami. Takové drobné detaily prokazují nahrávce dobrou službu. Do čela pelotonu originality se sice neprosadí a je možné se místo na jejich práci zaměřit na někoho podobného, ale přesto jako celek je "Alpha/Omega" vymakaná deska silně překračující průměr. Dokázal jsem si užít každou z dvanácti písní a zůstávám jejím fanouškem. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky