Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kora Winter - Welk (EP)

Kora WinterWelk (EP)

Jirka D.29.5.2017
Zdroj: CD-R v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Druhé EP v řadě vynucuje představy o konečně dlouhohrající desce, protože muzika Kora Winter by si větší prostor zasloužila. Dobré metalové moderny není nikdy dost.

V informacích o albu píšu cosi o metalcoru, ale raději hned v úvodu upřesním, že berlínská formace Kora Winter je spíš taková metalová moderna. Něco podle vzoru Leprous nebo Between The Buried And Me, na což se sice odvolává kapela samotná (trochu neskromně), ale svůj díl pravdy mají a průsečíky můžete hledat právě tam.

Kora Winter existují krátce a stejně tak krátce doposud vydávají. V roce 2015 jim vyšlo první, šestiskladbové EP, na které v roce letošním navázalo další krátkometrážní album o skladbách čtyřech. Tedy teoreticky čtyřech, ale k tomu se ještě dostanu.

 

Kora Winter band


V balíku z Německa došla kromě 4-panelového digipaku s vypáleným cédéčkem i slušná hromádka tiskovin, zahrnující podrobnou informaci o albu i sólo vytištěné texty. Jsem asi staromódní, ale mě se to líbí. Líbí se mi, že se kapela snaží, že si na tom dává záležet a že se ještě něco takového děje. Když už jsme u těch textů, Kora Winter jedou v rodném jazyce a světe div se, nemám s tím vůbec žádný problém. Němčina je tragicky nezpěvný jazyk a jen málo komu se daří, aby to fungovalo. Tihle kluci to zvládají a jsem za to rád.

Hudebně se toho hodně točí kolem kytar, které jedou systémem brzda - plyn a jde jim to když ne na jedna, tak na jedna mínus určitě jo. Rozhodně nebudu tvrdit, že by Kora Winter objevovali extrémní kytarovou muziku, ale to, co se dostalo do nahrávky Welk, působí velmi přesvědčivým dojmem. Během desky jsem se vlastně ani jednou nepřistihl, že bych se nudil, přemýšlel nad tím, co se kapela snaží vymyslet nebo proč dělá to a ono. Přirozenost, uvěřitelnost a jasná představa toho, co chtějí hrát.

Další devízou jsou vokály. Jasně, je to core, takže řev (většinou), ale povedený, občas vyzpívaný, navíc ve zdravé míře zdvojovaný dalším hlasem. Opět nabývám dojmu, že takhle to má být a nevidím důvod se v tom vrtat nebo jakkoliv pochybovat. Lehký útěk k emo coru už je jen bonus, který si užívám a vítám, protože to já rád.

 


Kora Winter se prezentují i jako výteční muzikanti, i když v dnešní době nejde o žádné velké překvapení - mladých dříčů je plný internet. S noblesou až překvapivou zakomponovali do prvního songu saxofon, což by mohla být snadná úlitba (protože kde je saxofon, tam je umění, že jo), ale není tomu tak. Všechno zapadá hladce a občas mám dojem, jako bych poslouchal The Ocean.

Výjimkou z pravidla desky je třetí skladba ∞, kterou a capella nazpívala hostující Lisa Toh a pokud jsem hledal správně, jedná se o předělávku skladby Es war einmal ein Fischer od Alexandra, což mi - přiznávám - vůbec nic neříká. Ale je to na Youtube. Každopádně tahle položka do celkové soupisky nezapadá a i když proti provedení nenamítám ani popel, smysl mi uniká.

A tím se dostávám k hlavnímu problému - je toho málo. Tři skladby, i když výtečné, by si zasloužily další nálož. Minimálně produkce téhle kapely si o to žádá, protože jinak všechno zní až překvapivě dobře, a to včetně zvuku, který sice nese známky menšího rozpočtu, ale současně během post-produkce neztratil příliš mnoho ze svého objemu. Ostrý tak akorát.

 

Kora Winter CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky