Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když tu máme ten nový rok, musíme si nalít čistého vína. Symphony Of Dying je už dva roky stará nahrávka, která byla původně vydána pod holandským labelem Breathe Plastic Records. Letošní aktivace je spuštěna díky mekce temně ambientních experimentů, berlínského vydavatelství Cyclic Law. Všechno tohle pozdvižení je způsobeno novou - vinylovou verzí původní nahrávky, která je obohacena o jeden song navíc (Spear Over Our Heads). Já vinyl nevlastním, ale mám hlad po podobně orientované nahrávce. A ten díky aktuální reedici trvá.

O co jde? Tahle záležitost čítá dva pohledy na dané téma, tedy vzájemnou zvukovou spolupráci a trochu jiný pohled na klasické nahrávky projektů Sádon a Treha Sektori. Abychom si oba představili, musíme to vzít pěkně odděleně. Sádon je dvojice z ruského Petrohradu, ke které mám celkově dál už jenom tím, že jsem se s ní spojil až díky této spolupráci. Učit se uchopit tvorbu projektu bude nejlepší přímo na jeho bandcampu. Dark ambient jako hudební styl není hlavní linií Sádon, tou jsou zvukové vrstvy a posouvající se plochy. A taky vokál. Aniž bych se podíval do rodného listu, cítím, že Sádon jsou někde ze severu. A to je jednoznačně dobré znamení.

To s Treha Sektori jsme se už párkrát setkali. A když vyjdeme z minimalismu temných kontur dark ambientu, jak moc vám řekne jméno Throane? A alba Derrière Nous, La Lumière, respektive Plus Une Main À Mordre? Jasně, je to ten nihilisticky blackmetalový a hlavně v podzemních kuloárech dost ceněný projekt, který má blízko např. k Blut Aus Nord nebo Aosoth. A taky je to tento maník, kdo stojí za obaly desek jako třeba Hallucinogen, The Work Which Transforms God, 777 - Cosmosophy, ale taky třeba Algleymi (Misþyrming). Tady, aspoň mně, svítá o mnoho jasněji.

Symphony Of Dying je pětiskladbová kolekce experimentálního temného ambientu. Setkání, kde jsou si oba projekty tak blízko, že i tam, kde Sádon preludují pouze sami (skladby Shadow a Aegeus), je celistvost nahrávky nenarušena. Smrt je konec jedné etapy, nebo nový začátek? Tahle kooperace se snaží uchopit význam odchodu na onen svět po stránce zvukového minimalismu, s mystickým prohloubením tématu a s jeho religiózním rozměrem. Symphony Of Dying je poslední cesta do zcela neznámých míst, o jejichž podobě se můžeme jen domnívat a spřádat své představy.

Je v tom hrdost, oddání se vyšším sférám a víra v osvobození, stejně jako strach a bezmoc ze ztráty pozemského bytí, z odchodu na věčnost. Vždyť, co je to věčnost? Jen další otázka a milióny představ. Smrt je součástí našich životů a nemyslel bych na ni, kdybych se nedostal do přítomnosti tak umně sestavené symfonie. Tahle spolupráce mne zaujala na první poslech a není jen prázdným gestem symbolizujícím poslední sbohem. Je to citlivě vystavěná temnota s přesahem nad běžný ortel. Hudební doprovod skonu, který je až posvátný. Ticho roztíná zahloubaná magie a zvuky konce. Poslechněme si jeho reaktivované tóny, je dobré na ně poukázat.