Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kraków - Minus

KrakówMinus

Jirka D.8.8.2018
Zdroj: CD v papírové pošetce / mp3 VBR // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Krakow jako by měli našlápnuto na výbornou desku, ale pak jak kdyby se něco zaseklo a výsledek se nepodařilo dotáhnout do zdárného konce. Na jedničku s hvězdičkou to bohužel není.

Při poslechu nové desky norských Krakow si stále nemůžu vzpomenout, jestli jsem o tvorbu téhle kapely zavadil někdy v minulosti. Protože pokud ano (a mám ten pocit), všechno se mi nějak vykouřilo z hlavy. Pravda je, že k tomuhle závěru docházím stále častěji u stále více příležitostí a nemám k tomu žádné racionální vysvětlení. Stejně tak nevím, zda se aktuální název kapely píše správně s krátkým, nebo dlouhým „o“, dohledal jsem obojí. Jde to se mnou z kopce...

 

Na metalové encyklopedii se o Krakow píše jako o stoner metalové kapele, což nedokážu posoudit s ohledem na minulost, ale přítomnost má s tímto žánrem společného docela málo. Pokud si totiž pod tímto zařazením představíte třeba vejpitky Red Fang či nějaké podobné, metalově-zábavné těleso, anebo klidně i serióznější kapely typu Mastodon, v případě Krakow zažijete trochu jiný výlet. Napovědět by vám v podstatě mohlo už to, že nové album Minus vydalo norské vydavatelství chytrého rocku Karisma Records, jakkoliv bych tak úplně neřekl, že jde o zcela typického zástupce zmíněné vydavatelské stáje.

 

Krakow band

 

Sound téhle kapely na této desce je primárně hodně heavy a především pak úvodní skladba Black Wandering Sun místy představuje docela značný tlak na posluchače. Produkce kapely se ubírá spíš post-metalovým směrem, se zvukem vystavěným na kytarových plochách a se správně nemocným sólem v závěru, které má na svědomí Phil Campbell. Ano, ten Phil Campbell. K tomu přidejme krátké chvíle oddechu a melodiky a jakýsi odkaz praotců Neurosis, ke kterému to celé směřuje, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Místy (The Stranger) mám zase dojem, jako bych zaslechl něco ze složitostních postupů Intronaut, i když ti jsou samozřejmě o třídu jinde. No a když už jsem o odstavec výše vyloučil ty Mastodon, tak u druhé skladby Sirens to hned zase odvolám a napíšu, že tady si z nich berou docela dost. Tím vším chci říct především to, že muzika Krakow je komplexnější záležitost, spíš post-metalová, laděná atmosfericky kytarově a s lehkým náznakem složitější techniky. V důsledku a svým způsobem relativně osobitá a těžko zařaditelná zcela jednoznačně do jednoho žánru.

 

To v podstatě platí pro první čtyři skladby desky, které jedou s menším či větším úspěchem v takto nastavených kolejích a nikam dál se příliš nedívají. Poslední dvě položky - skladby Minus a Tidlaus - jsou ale jinde, jsou téměř úplně instrumentální a hooodně moc mi připomínají My Sleeping Karma. Jde o takový ten meditativně laděný, psychedelicky-instrumentální rock, který se v případě těchto dvou skladeb doslova táhne téměř deset, resp. sedm minut. Je to dost a s ohledem na ne příliš přesvědčivou salvu nápadů (hlavně druhá jmenovaná se zhruba v polovině topí sama v sobě) je to místy těžké pořízení všechno vyposlechnout až do konce. Konec desky vyznívá oproti zbytku výrazně slaběji a vlastně mám pocit, jakoby závěrečné dva songy na albu vůbec neměly být. Což při celkových 37 minutách asi chápete, že by chybělo...

 

 

Navzdory všem možným žánrovým náznakům a těžší posluchačské uchopitelnosti věštící zážitek pro náročné se moje dojmy z desky Minus rozházejí. Vedle jednoznačných pozitiv v podobě svébytnějšího zvuku a skladatelsky vytříbenějšího pojetí mi schází něco skutečně silného, co by mě jako posluchače dokázalo udržet v plné mentální kondici od začátku do konce. To se v podstatě daří do třetí skladby, u čtvrté to jde z kopce a pak deska uvadá a moje pozornost taky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky