Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Krimh - Gedankenkarussell

KrimhGedankenkarussell

Symptom31.8.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Kerim hraje metal, progresivní metal, ale ne až tak progresivní, že by koketoval s djentem, od toho jsou tu jiní. Jeho nová deska je naštosovaná nekompromisní hudbou, ale není v lidských silách plně uspokojit všechny...

Gedankenkarussell je po technické stránce bravurně zvládnuté dílo. Fakt, že všechny nástroje obsluhuje jediný muzikant a úroveň s jakou plní desku hudbou, činí ze třetí sólovky Kerima Lechnera pozoruhodné dílo. Tento sympatický projekt sleduji od začátku a stále mi dělá radost, byť prog-metal načichlý deathem poslouchám skutečně jen rekreačně. Sepsání recenze na mně cizí žánr je celkem výzva, nicméně v případě všestranně nadaného rakouského instrumentalisty a především profesionálního bubeníka, se rád hecnu.

 

Ještě před tím, než se Krimh prosadil jako ranař u Decapitated a později u Septic Flesh, rozvíjel svou vlastní tvorbu, která je směsí různých metalových žánrů. I když jsou hudební díla v zásadě nezbadatelná a jen tvůrce ví, co která nota znamená, pokud vůbec, tak na povrchu se Gedankenkarussell nejeví jako velké překvapení. Po všech stránkách klasický Kerimův rukopis je chutnou krmí pro metalisty, kteří hledají svižnou hudbu, dravé bicí a industriální kytarové riffy. V exponovaných pasážích dokáže z nástrojů ždímat maximum a zdánlivě primitivní bzučení kytar osvěžit citem pro detail.

 

Hlavní doménou jsou zde bicí a ty je třeba pochválit za dobrý vkus a pointu. Kerimova hra je v mnoha ohledech old-schoolová a těží hlavně ze základních principů. Místo složité rytmiky, typické pro djent a fusion, zdobí skladby beaty vnímavé vůči dynamice skladeb. Převážně jde o různě rychlé sypačky, ale dost prostoru mají i jemnější pasáže.

 

Novum, které deska přináší, je vokál a hostujících zpěváků je tu rovnou pět. Zpěv dodává kompozicím na pestrosti a hloubce, bohužel mé nadšení pro extrémní práci s hlasem už zdaleka není tak benevolentní jako dřív a některé chrapláky mi ve skladbách vyloženě překážejí. Ne že by s hudbou nesouzněly, spíš si je nedokážu užít a ocenit je. Krimh nasává inspiraci napříč celým světem extrémního metalu, a tak jednička The Harm, hlavně díky barvě hlasu a frázování až příliš jasně odkazuje ke Katatonii. V mezihře páté Nothing možná vzpomenete na Dimmu Borgir. Poslední kus Enter My Inner Void zavoní po Septic Flesh, ale tady vane vítr přímo od zdroje, protože na orchestrálních aranžích spolupracoval Christos Antoniou osobně. Zaznamenal jsem i náznak Madder Mortem a… tolik k dojmologii.

 

Příznivci instrumentální hudby nemusí klesat na mysli, na ně bylo pamatováno se speciálním mixem desky bez zpěvu. Poctivých čtyřicet minut si tak můžete zpestřit srovnávacím poslechem. I při takové délce není problém se zaposlouchat, čas letí a tři opakování, jak malovaný, jsou ve vyřízeném cobydup. Krimh se do vytyčeného úkolu položil duší i tělem a jeho jméno si jistě zaslouží vejít do dějin metalu. S elánem zahráno, vlastním nákladem vydáno. Příště bych si přál ještě víc momentů, kdy se vám hudba dívá do duše a dílo bude dokonáno.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky