Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laceration - Demise

LacerationDemise

Sorgh27.7.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Je tu jeden silný začátek. Americká banda Laceration rozepsala svůj příběh a první kapitolu nazvala trošku nezvykle Demise. Pokud bych tímto stylem jednou dokázal šéfovi mrsknou rukavici do ksichtu, tak bych odešel s úsměvem. Naštěstí si to můj šéf nezaslouží a já zatím odcházet nehodlám, přesto mi tenhle styl demise připadá vzrušující.

Kapel s názvem Laceration je hned několik, my se ale bavíme o té z Kalifornie, která nemá štěstí na bubenického mistra. Od svého založení roku 2006 se jich vystřídalo pět, a tomu se nedá říct jinak než smůla. Rošády samozřejmě proběhly i na dalších postech, ale stolička za hrncema jasně vede. V kapele to asi nebylo personálně snadné, o čemž taky něco napovídá to, že debut vychází až letos. Ale je to tu a jdeme se na to podívat.


Demise je přímočará deska, která se nemaže a rázně střílí góly. Agresivní zvuk vyvěrá z trashmetalových katakomb, ve kterých se převalují roztrhaná torza. Laceration jsou mile starosvětští, nalévají si panděra z historických studní, kde se mísí mrtvá voda death metalu s vyhozeným harampádím. Celkový dojem nás svádí mezi individua oblékající džísky plné barevných nášivek a mající dlouhé řepy. Tedy mezi typické metloše, co se na plešaté kolegy stále dívají trošku nedůvěřivě. Tepovka je vysoká a neochota zpomalit očividná. Zatímco nám neurvalé tempo masíruje zlenivělé zvukovody, ti dříve narození se vracejí o hezkých pár let zpátky, kdy revolta ještě znamenala nemalou dávku odvahy. Album svým věkem klame a naprosto ignoruje současné trendy.  Ozvěnou se vrací kvílení lenivých sól, která se linou z kytar mezi špinavými rify. Drnčivý zvuk zaobaluje celé album do starého županu, jemuž z děravých kapes vypadávají rozcumlané bonbóny pochybného stáří. Naštěstí víme, že vše je nové a jen si to na starobu hraje. Ale je to uvěřitelné.

 

 

Demise je o nekomplikovaném masakru a jako takové se nevnucuje přehnanými detaily. Je těžké vybrat silnější moment, protože album je vyrovnaná sbírka skladeb, které jakoby se od sebe chtěly lišit co nejméně. Je lepší o něm moc nepřemýšlet a brát ho jako demoliční celek, který během čtyřiceti minut provede komplexní výplach dutin. Motivy jsou si navlas podobné, melodie se liší jen v prohozeném pořadí tónů a v rytmu není rozdíl žádný. Ani zpěvák se nepokouší o experimenty a zůstává zachroptěn stejnou dávkou hlenů. Nabízí se nám tak jedna z mnoha možností jak si užít slušný nářez za málo snahy a člověk se nemusí bát dlouhodobých následků.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Franta N. / 3.6.22 12:45

Ale no tak. Nehledě na to, že zrovna Ulcerate tam moc neslyším (Gorguts už spíš), tak tyhle kritiky "není to originální, protože to připomíná tu a onu starší kapelu..." jsou po nějakých 40 letech historie extrémního metalu úplně liché. Jakýkoliv death metal nebo příbuzná muzika, bude připomínat několik kapel, co už vznikly. Tebou zmiňovaným Ulcerate zase bylo od začátku jejich dráhy předhazováno, že znějí jako něco mezi Immolation a Gorguts. A takhle bychom mohli mluvit vážně o čemkoliv. Nebo mají zahodit kytary a hrát death metal na klarinet, aby byli víc originální? Prostě v rámci žánrového výraziva jsou nějaké postupy, které fungují, a těch není nekonečně mnoho. Jasně, že se ty kapely vždycky budou vzájemně trochu podobat, pokud nechtějí ujet do nefunkčního nesmyslu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky