Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lacrimas Profundere - Memorandum

Lacrimas ProfundereMemorandum

Jirka D.23.9.2010
Zdroj: CD (# NPR 069)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Po dvou deskách přichází v podobě třetího alba Memorandum vyvrcholení doomovější etapy v životě německých Lacrimas Profundere. Kdo ještě neslyšel, honem sehnat!

Tahle recenze mě pálila v hlavě už docela dlouho, přesně řečeno od doby, kdy jsem tady psal o posledním albu Lacrimas Profundere. To nedopadlo moc dobře, protože prostě dobré nebylo a není, a tak mohlo leckoho, kdo se zatím s touto kapelou nesetkal blíž, odradit od radosti poznání jejich další, předchozí tvorby. V podstatě mi přišla i jedna reakce podobného vyznění a v ten moment se zrodil nápad, spíše ale povinnost, očistit jméno těch, jež „roní slzy“, protože ne vždy byli takoví, jakými jsou dnes a jejich muzika oproti dnešní šedi hrála všemi barvami. Jen jsem do poslední chvíle nevěděl, kterým albem navrátím Lacrimas Profundere jejich původní slávu, zda jejich nejlepším Burnig: A Wish (2001) nebo pro mě srdeční záležitostí Memorandum (1999). Nakonec zvítězilo druhé jmenované, třetí to studiové album kapely.

 

Po hudební a zvukové stránce deska přebírá a zásadním způsobem rozvíjí postupy naznačené na prvních dvou albech, rostlinka konečně po úporné práci a snažení nádherně rozkvétá. Určitě by nebylo na škodu pustit si obě předchozí desky a postupně sledovat vývoj – od zasetí semínka, okopávání, zalévání, růst až po nasazení pupenů na La Naissance d´un réve. Z tohoto pohledu je Memorandum krásnou jarní deskou, plnou života a energie, ač stále ještě hodně doomově laděná, září kolem se teplým světlem ranního slunce v oparu rozpouštějící se mlhy. Anjin zpěv tou mlhou proniká jako paprsek, bodá mě do očí, nutí mě je zavřít a snít.....nechat se unášet, zapomenout a být zapomenut. Hlasový projev Christophera Schmida, na albu dominantní, mě zase vrací zpět, ale i přes jeho zdánlivou hrubost lahodí mým uším, nedrásá, ale uklidňuje, je příjemný a intenzivní zároveň. Zbytek kapely se velmi umě stará o nádhernou atmosféru nahrávky; kytary jsou doomově líné a táhlé, daří se jim velice dobře vytvářet tesknou atmosféru ve stylu My Dying Bride. Stále více prostoru dostávají klávesy a Christian Steiner toho využívá dost bravurně. Jeho nástroj je v koncepci skladeb nesmírně důležitý, klávesové party jsou šité přesně na míru, skvěle se hodící a zasluhují zvýšenou pozornost posluchačovu. Stejně tak nepostradatelnou úlohu hraje v hudbě Lacrimas Profundere viola, o kterýžto nástroj se stará opět Anja a přiznávám, že krásně a s citem.

 

Všem dohromady to hraní prostě jde, z hudby je cítit jak mladická dravost a skvělá odvaha zkoušet nově věci, experimentovat, tak zároveň už jistá zkušenost a nadhled. Hlavní slovo má doomová rozvaha a melancholie, ale už lze poznat neklamné známky gothicu, který měl hlavní slovo dostat až na dalším albu. A ono asi není divu, stále se bavíme o roku 1999 – My Dying Bride mají za sebou nejzávažnější desky, Anathema vydává Judgement a vlak jménem Paradise Lost už projel spoustou známých stanic. Přesto všechno jsou pro mě Lacrimas Profundere jedinečnou kapelkou, která dokázala v začátcích dostat do své muziky něco víc ze sebe a to se mi líbí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky