Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ladislav Pazdera - Chiaroscuro

Ladislav PazderaChiaroscuro

Ruadek20.12.2023
Zdroj: CD - promo od AMPromotions
Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Akustická deska, která nabízí vyzrálou instrumentaci v naprosto čistém podání, bez příkras. Pojetí, které dává smysl. Přesto si myslím, že ji Ladislav mohl pojmout barvitěji.

S díly vyloženě akustickými se nesetkávám příliš často, a pokud už na to dojde, jsou to neo-folkové kusy. Tahle deska má jiné nálady, přestože je podobně smutná i melancholická, jako dokáží být Vali a strhující (Sorocco) podobně jako Ulvesang. Z desky čiší klid, podobný zahloubaným Tenhi.

 

Ladislav Pazdera svou desku uvádí těmito slovy:

 

Chiaroscuro je malba tvořená tóny. Je to hudební autoportrét, odraz toho, kdo jsem a co hledám. Je o objevování nového, je to vzrušení z neznámého. Je o příbězích z dalekých zemí, o jedinečných a klidných okamžicích, o snech, které se stávají skutečností v podobě hudby.

 

 

Souhlasím, deska se dobře poslouchá a je z ní cítit všechno to koření, nálady a citlivost. Je to cesta, kterou nás hudebník se svou kytarou provede, a on si určil pro tento prožitek kytaru jako jediný dominantní nástroj. Problém nastane ve chvíli, kdy posluchač potřebuje ještě něco víc, než jen kytaru. Nebo zatouží po dramatičtější poloze. Tohle umí Estas Tonne, jehož mi orientálnější nebo agresivnější písně, připomenou (A Girl From Istanbul a hned další Recuerdo).

 

Ladislav Pazdera má za sebou nádherné úspěchy a věřím, že by jeho deska dokázala být daleko barvitější. Přesto se uchýlil k civilnější a intimnější formě svého hraní, která není pro každého, do které je třeba se umět proposlouchat. Snížit tep na rychlost prstokladu a chvíli na nic nemyslet, a jen vnímat každý tón jinak výborně nazvučené desky. Umíte to? Pokud ano, tuhle půlhodinku si užijete. Pokud ne, zkuste třeba mnou jmenovaného Estase. Já z díla cítím trochu zbytečně sešlápnutou brzdu, umírněný rozlet, jaký dílu lehce chybí. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky