Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laments Of Silence - Restart Your Mind

Laments Of SilenceRestart Your Mind

Jirka D.28.12.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jednoznačný produkt metalové módy, která si žádá trochu rychlé a tvrdé agrese, drobet melodií, klávesovou auru, „kvalitní“ zvuk a přiměřený obal. Spotřební zboží určené pro každého s nádechem kýče, který lze poslouchat i při vaření krupičné kaše.

Dnešním povídáním zamíříme na jih, do teplých krajů španělských. Tam v roce 1995 vznikla a doposud působí kapela nesoucí název Laments Of Silence a jestli jste o ní stejně jako já ještě neslyšeli ani jednu metalovou pomluvu, není se ani moc čemu divit; za těch patnácte let zvládla tato parta poměrně málo. Kromě běžných personálních změn lze k historii kapely přičíst jedno demo z roku 2003, jedno EP o tři roky mladší a pouze jednu velkou studiovku z letošního roku. Kdo by čekal, že se za ty dlouhé roky v hlavách muzikantů hromadily hudební nápady, nové variace a světlo metalového světa spatřila našlápnutá nahrávka inovující všechny naše pohledy na soudobou muziku, bude zklamán stejně jako já a po něčem skutečně kvalitním se doporučuji poohlédnout jinde.

 

Album Restart Your Mind vyšlo u My Kingdom Music letos v únoru a nabízí celkem devět skladeb o celkové délce 40 minut. Oficiálně uváděné žánrové zařazení hovoří o death metalu, ale přídavek melodic bude minimální nezbytnou okrasou, mám-li se s tímto dílem nějak rozumně vypořádat. Klasický death na této nahrávce nečekejte, tito Španělé se rozhodli vydat ve stopách již dávno prošlápnutých kapelami typu In Flames a neriskovat svou vlastní kůži vytvořením něčeho svojského. Sázkou na tuto obehranou jistotu dokázali vyprodukovat album, které nepřináší mnoho pozitivního a které pouze zapadá mezi ostatní hromadu podobného materiálu s lákavě znějícím přízviskem melodic death metal. Jednotlivé písně jsou si podobné jako vejce vejci, jsou narýsovány přesně podle stejné šablony a pokud si tuto desku nenaposloucháte hodně dobře, zcela určitě se budete ztrácet v pořadí. Rádoby tvrdý  a agresivní death podpořen dosti rychlými bicími je střídán euforickými refrény, které jsou chytlavé, příjemně poslouchatelné a často jako vystřižené z melodických pasáží Fear Factory. Podobnost k této americké partě není vůbec náhodná, přítomnost kláves dává celé nahrávce podstatně jiný, industrial-zvuk, který možná nebudete mít rádi. Když už jsem se zastavil u zvuku nahrávky, rovnou uvedu, že v něm vidím největší problém desky. Doba digitalizace dospěla hodně daleko a bohužel alba jako Restart Your Mind jsou toho přirozeným následkem. Tak digitálně přepracovaný a vyčištěný zvuk jsem snad ještě neslyšel ... je až křišťálově vybroušený, zvonivý a dokonalý tak, že mi za chvíli začalo pískat v uších. Kdepak, tudy cesta (doufám) nepovede.

 

Pokud se nějak překlenu přes zvukový propadák, album jako takové celkem zabírá, skladby jsou sice jedna jako druhá, naprosto neoriginální, se stokrát obehranými postupy a riffy, ale jedou jedna za druhou na stále stejné úrovni, žádná vata (pokud se neshodneme na označení „vata“ pro album jako celek) a deska se tak stává v těchto intencích dobře poslouchatelnou záležitostí. Z uvedených příčin se nemá cenu probírat jednotlivými písněmi, devaterým zopakováním stejné zaklínací formule bychom se ničeho nedobrali.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky