Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnešním povídáním zamíříme na jih, do teplých krajů španělských. Tam v roce 1995 vznikla a doposud působí kapela nesoucí název Laments Of Silence a jestli jste o ní stejně jako já ještě neslyšeli ani jednu metalovou pomluvu, není se ani moc čemu divit; za těch patnácte let zvládla tato parta poměrně málo. Kromě běžných personálních změn lze k historii kapely přičíst jedno demo z roku 2003, jedno EP o tři roky mladší a pouze jednu velkou studiovku z letošního roku. Kdo by čekal, že se za ty dlouhé roky v hlavách muzikantů hromadily hudební nápady, nové variace a světlo metalového světa spatřila našlápnutá nahrávka inovující všechny naše pohledy na soudobou muziku, bude zklamán stejně jako já a po něčem skutečně kvalitním se doporučuji poohlédnout jinde.

Album Restart Your Mind vyšlo u My Kingdom Music letos v únoru a nabízí celkem devět skladeb o celkové délce 40 minut. Oficiálně uváděné žánrové zařazení hovoří o death metalu, ale přídavek melodic bude minimální nezbytnou okrasou, mám-li se s tímto dílem nějak rozumně vypořádat. Klasický death na této nahrávce nečekejte, tito Španělé se rozhodli vydat ve stopách již dávno prošlápnutých kapelami typu In Flames a neriskovat svou vlastní kůži vytvořením něčeho svojského. Sázkou na tuto obehranou jistotu dokázali vyprodukovat album, které nepřináší mnoho pozitivního a které pouze zapadá mezi ostatní hromadu podobného materiálu s lákavě znějícím přízviskem melodic death metal. Jednotlivé písně jsou si podobné jako vejce vejci, jsou narýsovány přesně podle stejné šablony a pokud si tuto desku nenaposloucháte hodně dobře, zcela určitě se budete ztrácet v pořadí. Rádoby tvrdý  a agresivní death podpořen dosti rychlými bicími je střídán euforickými refrény, které jsou chytlavé, příjemně poslouchatelné a často jako vystřižené z melodických pasáží Fear Factory. Podobnost k této americké partě není vůbec náhodná, přítomnost kláves dává celé nahrávce podstatně jiný, industrial-zvuk, který možná nebudete mít rádi. Když už jsem se zastavil u zvuku nahrávky, rovnou uvedu, že v něm vidím největší problém desky. Doba digitalizace dospěla hodně daleko a bohužel alba jako Restart Your Mind jsou toho přirozeným následkem. Tak digitálně přepracovaný a vyčištěný zvuk jsem snad ještě neslyšel ... je až křišťálově vybroušený, zvonivý a dokonalý tak, že mi za chvíli začalo pískat v uších. Kdepak, tudy cesta (doufám) nepovede.

Pokud se nějak překlenu přes zvukový propadák, album jako takové celkem zabírá, skladby jsou sice jedna jako druhá, naprosto neoriginální, se stokrát obehranými postupy a riffy, ale jedou jedna za druhou na stále stejné úrovni, žádná vata (pokud se neshodneme na označení „vata“ pro album jako celek) a deska se tak stává v těchto intencích dobře poslouchatelnou záležitostí. Z uvedených příčin se nemá cenu probírat jednotlivými písněmi, devaterým zopakováním stejné zaklínací formule bychom se ničeho nedobrali.