Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lantlôs - Wildhund

LantlôsWildhund

Symptom31.10.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Sedmileté čekání na pátou řadovku skončilo loni v červenci. Lantlôs představili novinku Wildhund, která je stručně řečeno košatější verzí předchozí nahrávky.

Německá kapela sama sebe charakterizuje jako hudebního chameleona a něco pravdy na tom je. Za svou existenci prodělala minimálně dvě výrazné proměny. Z black-metalových začátků se na albech .neon (2010) a Agape (2011) vyprofilovala v blackgaze senzaci, na které se svou účastí za mikrofonem podílel Stéphane "Neige" Paut z francouzských Alcest. Po jeho přátelském odchodu došlo nahrávkou Melting Sun (2014) k transformaci do post-metalové progrese, kde zpěvy obstaral sám Markus Siegenhort.

Na první poslech je zřejmé, že nejvíc ambicí je koncentrováno za kytarami a zpěvem. V porovnání s předchozí nahrávkou obojího ve všech ohledech přibylo. Skladby jsou postaveny na kytarové hudbě orientované na riffy. O místo u mikrofonu se Markus dělí s německým zvukařem a producentem Janem Kerscherem. Těžko říct, jestli desce víc dominuje kytarová nebo vokální složka, ale spojení obou vytváří gradující struktury plné bouřlivé energie.

Pro temnější notu, ve smyslu dřívější tvorby, nezbylo prakticky žádné místo. Skladbami zmítá léta střádaný elán, který se konečně podařilo přetavit do hudební formy. Zvuk desky je v dobré formě a nabídne paletu sytých odstínů od detailu po celek. Úvodní skladba Lake Fantasy ve čtyřech minutách sebevědomně představí kondici kapely a její aktuální produkce. Ve stejném duchu a možná s ještě o trochu větší jiskrou odsejpá dvojka Magnolia. S nezměněnou intenzitou a minimem prostoru pro odpočinek hraje Wildhund až do poslední noty.

Přijít albu na chuť nebylo jen tak. Lantlôs umí, ale dávají to komplikovaně najevo. Celkem dvanáct skladeb vydá na padesát jedna minut poslechu kompozičně bohaté muziky, která se netráví tak snadno jako rádiové hity zahrané na dva akordy. Otevřená zvuková krajina uspokojí příznivce progresivního post-metalu, co se orientují v diskografii kapel typu Devin Townsend, Smashing Pumpkins, Hum nebo Motorpsycho. Kapela píše příběh, který zná, takže není problém jim ho uvěřit a užít si to.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky