Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laster - Andermans mijne

LasterAndermans mijne

Victimer5.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Naplno roztočené avantgardní choutky dají lehce zapomenout na divoké začátky Laster. Muzikantsky ovšem jejich No.1.

Maskovaná metalová avantgarda tria Laster letos vypravila do světa své čtvrté album. Za tou maskou hledejme pomluvy (laster v překladu) a mrštné pohyby protagonistů, kteří slyší na jména Sylwin, Wessel a Nicky. Poslední pán na holení je zodpovědný také za artwork a design všech doposud vydaných nahrávek. Hledejme jejich stylovou ohebnost a schopnost vstřebávat nové vlivy a prostor k pohybu. Postupný vývoj Laster je završen zatím největším krokem jejich kariéry, albem Andermans mijne. Aktuální rozpoložení kapely je plné muzikantské pohody na pomezí avantgardního metalu a art rocku, a black metal jako by zpovzdálí na vše dohlížel. Ta tam je hustota těžkých riffů, vokalistův vztek a taky disonance. Laster současnosti jsou klidnější, ale zase umělecky výraznější. Sice nezní bůhvíjak originálně, ale tam, kam se dostali a jak se profilovali, je určitě hodné respektu.


A protože jsme se o tuhle kapelu otřeli jen během Redakčních ozvěn, zabrousíme trochu i do její historie. Ta debutová De verste verte is hier je ryzí temnota, atmosféricky blacková relikvie s frenetickým vokálem. Dalo by se říci, že na vlně Burzum nebo starých Drudkh. Ale už zde jdou vystopovat první odlišnosti a chuť se posouvat. Jako třeba v titulní skladbě, která je hozená víc do gotiky a post-rockových vibrací. V dalších letech to post-metalové nebo post-rockové fluidum nevyprchalo, ba naopak v mnohých případech tvrdí muziku. Projev Laster celkově nabývá na objemu. Objevují se první podivnosti a chuť se projít po avantgardním parketu. Druhé album Ons vrije fatum je v tomto případě takový začátek avantgardních časů Laster. Třetí nahrávka vydaná v roce 2019 ukazuje na všechny aspekty dosavadních cestiček kapely a mísí v sobě vztek, atmosféry, disonanci a akademický přístup stále lepšících se muzikantů. I když umí být Laster pořád hodně zběsilí, více a více zapojují pasáže, za které by se nemuseli stydět velcí Ved Buens Ende, nebo jejich rockovější druhé Já Virus.

 https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/laster%20band.jpg


Čtyřletá pauza představuje tu nejdelší v diskografii kapely a jejich proměnu v čistě avantgardní těleso. I novinka umí vzorně zatnout blackmetalový drápek a podráždit ego smířeného maniaka, ale celkově jsou dnes Laster věrni nadhledu a profesorské zábavě na úrovni. Andermans mijne je dotažená a nejvíce pokroková záležitost kapely. Z tohoto úhlu pohledu je dobré ji vnímat, netahat do toho moc originalitu a stylovou nadčasovost. Ano, Laster připomenou zmíněné norské inženýry, ale víc si všímám jejich provzdušnění a uvolněnosti v rámci jich samotných. Z novinky proudí energie, nefalšovaná radost ze hry a schopnost mít vše pod kontrolou. Má vyklidněnou, přemýšlivou povahu, ale jsou ji vlastní i drobné excesy. I vypilované skladby lze polít živou vodou. Ta studánka je možná dál, ale cestička k ní je pořád vychozená.


Příjem nového alba Laster ale trochu bolel, to přiznávám. Je třeba zmínit, že zpěv se odehrává v rodném jazyku a chce to trochu trpělivosti. Někdo ji bude potřebovat víc, další to zas hladce přejde. Kapela se svou vlastní ladností pouští do lehce teatrální debaty s typicky chrochtavým přízvukem. Možná to může odrazovat, ale hlavním jazykem by měla mluvit především hudba. A ta mluví velmi sofistikovaně. Laster střídají tempa a nálady, atmosféra i melodie jsou jim nakloněny, je jim nakloněna i celkově výživná podoba jejich avantgardního umění. Mírná nepřekvapivost, která se ruku v ruce s dnešním soundem kapely nese, je zaháněna její zručností. Laster si zkrátka osahali další krok své tvorby. Jde jim to, to není problém. Co se ale týká větší živočišnosti, ta mi tady trochu schází. V tomto případě mi přišla kapela zábavnější někdy na svém druhém, třetím albu. Kdy klonovala atmosférickou hysterii Austere a tu pak rozložila na avantgardní dílky. Je to o přístupu, ale je to i o prožitku. Ten je plně funkční, vycentrovaný, ale dřívější nespoutanost mě na úkor dnešní muzikantské kvality asi bavila o něco víc. I tak je novinka Laster skvělá věc, následujte ji.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky