Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nebude to první deska, u které se přiznám, že mě osobně zasáhla hlouběji než mnohé jiné. A kdo Lenku a její tvorbu zná, jistě by řekl, že ono to s ní ani jinak nejde. Je to síla, s jakou podává své smutné písně o životě, kterými se prostě strefí. A tady na téhle desce pečlivě vybrala věci, které dávají jen ve třech, bez příkras. Ale o to čistěji a silněji. 

Lenka působila dvanáct let v Lauře a výraznou stopu v její tvorbě nesou i spolupráce s Michalem Horáčkem. Spolupracuje s velkými jmény, včetně Petra Maláska, který je na recenzované desce naprosto zásadní. Řekl bych, že na Dopisech z roku 2020 našla přesně tu správnou polohu, která jí nejvíce sedí. Je to deska postavená na výrazném projevu, absolutně odevzdaná procítěnému sdělení, okolo kterého se celý koncept točí. Lenka je mistryní silných, i když často velmi smutných sdělení. A tenhle koncept důležitých dopisů, které vyprávějí svůj příběh, prostě funguje.

Vila Live je živou verzí jak o něco starších, tak i novějších písní. A ty jsou zahrané a nazpívané ve třech, s minimem aranží. Pokud se kdy snad něco trochu ztrácelo, tady všechno vynikne a prostě dýchá. A já mám pocit, že to hovoří ještě intenzivněji než ze studiových verzí. A je to živák, kde lidi téměř nevnímáte, budí to ve mně dojem, že hrají v mém obýváku a já jen tiše sedím před nimi.

Vnímám jen, jak hudba tiše plyne. 

Je mi 45 let, mám hodně za sebou a doufám, že i hodně před sebou. Svůj život jsem si ale odžil a každá smutná zkušenost se mi vryla do paměti; bylo jich mnoho. Je krásné slyšet Lenku Novou, jak umí říct věci svým způsobem, aby přesně popsala zkušenost. Pocity, prožitky, které má člověk, co už prostě zná a ví. A ona umí odzbrojit v písních jediným gestem, často snad jen slovem, které je přesně na svém místě. Z rozhovoru s Lucií Výbornou jsem se dozvěděl, že na Lenčiným koncertě pláčou nejen ženy a já se tomu vlastně vůbec nedivím. Myslím, že nejen já jsem překvapený tím, jak dobře mě tahle zpěvačka s příjemně zastřeným hlasem vlastně zná. A takový umělec u mě vzbuzuje obdiv, protože jde nad rámec běžného umění. Možná máte pocit, že takových je hodně, ale není to tak. 

Výborná zde není jen Lenka, ale i dvojice muzikantů, kteří jí doprovází. Petr Malásek přesně sedí k tomu, jak potřebuje Lenka svůj přednes podpořit. Je to ta neuchopitelná citlivost, s jakou to zahraje. Tohle chce, jak mi bylo posléze potvrzeno i v rozhovoru, spřízněnost. Sladění nejen nástrojové. Josef Štěpánek citlivě dokresluje celek, košatí a větví, doplňuje, ale vše tak akorát. Prostě sólo pro tři a ani o lidský dech víc. 

Výborná deska!