Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Leprous - Aphelion

LeprousAphelion

Ruadek6.10.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Y8 Plus + Niceboy Hive
VERDIKT: Aktuální deska Leprous je živější, energičtější a nadějnější, než jsem po minulé Pitfalls očekával. Překvapuje a vrací se k živějšímu projevu, jaký jí sedí.

Aphelion jako sedmá studiová deska jako následovník rozporuplně přijaté Pitfalls. Většina z vás ji už slyšela, jaké z ní mám pocity já?

 

Tak v první řadě jsem po prvním poslechu věděl, že cesta k ní nebude jednoduchá. Hlavně díky tomu, že jsem nebyl spokojen s některými faktory na Pitfalls, od které se kapela nijak zásadně nevzdálila. Desku lze prakticky nejlépe shrnout jako jisté „probuzení“ po experimentální jízdě, která nesedla všem. Přibylo kytar, živé rytmiky, méně odvážných pěveckých harmonií. Do skladeb se vrací energie, kvůli které jsem si Leprous před mnoha lety oblíbil.

 

 

Deska je postavena na kontrastech, osciluje mezi polohou experimentálního popu a progresivního rocku. O metalu už bych tu dávno nemluvil. Úvodní Running Low, pátá Have You Ever? nebo The Shadow Side inklinují k novodobé poloze kapely, s velkým důrazem na aranže. Ty nejsou nijak složité, na druhou stranu ale jejich promyšlenost v blízkém kontaktu s rytmikou funguje. Ne vždy se ale daří zrovna tady udržet energii, na které Leprous stojí. V některých momentech se deska zastaví a chvíli jí trvá, než na sebe opět strhne pozornost. 

 

Naopak skladby jako Silhouette nebo The Silent Revelation v sobě mají to, co bych označil jako hybnou sílu Leprous. Kytarový rukopis, přesné a technické bicí, výborná basová linka. Celá kapela maká, všechno se správně proplétá. Aranží je tak akorát, aby celek volně dýchal. 

 

A pak je tu zpěv. Určující prvek.  

 

Pokud chcete přijmout Leprous, budete muset přijmout specifický vokální projev Einara Solberga. Kapela na něm staví a nadále se nemohu zbavit pocitu, že ji přerostl. Zároveň musím dodat, že je to jeden z nejlépe zpívajících frontmanů na scéně. Upřímně, snesu ho ale jedině v Leprous, protože má natolik specifický projev, že mi nesedne nikde jinde.

 

 

Aphelion – Apsida, je bod dráhy kosmického tělesa, v němž se nachází buď nejblíže, nebo nejdále od ohniska dráhy, v němž se nachází centrální těleso soustavy, přesněji hmotný střed popisované soustavy kosmických těles. Tak na mě deska působí. Smutná, částečně depresivní, chladná a vzdálená. Někdy ale plná emocí, erupcí, harmonií. Plná kontrastů. 

 

 

 

Aphelion je deska, která nikomu nic neusnadňuje. Potřebuje soustředěného posluchače, který pochopí její pravidla. Pokud se od začátku míjíte, nemá cenu se zbytečně kamarádit. Zároveň kapelu odepsat jen kvůli tomu, že nerozumím jejímu snažení, je škoda. Leprous jsou pojem, který za trochu snahy navíc rozhodně stojí.

 

Kapela se snaží vybočovat, urputně překračovat všechny mantinely a přitom zůstat stejně silná, jako bývala na začátku. Přijde mi, že tady si Leprous uvědomili, co minule ztratili a své rozlety se snažili krotit. Důraznější pasáže, kterých přibylo. Menší porce aranží, živější bicí, více přirozených kytar a jejich melodických linek. Tohle jsem postrádal a jsem rád za to, že si kapela uvědomuje to samé.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corrvuss / 6.10.21 7:25odpovědět

za mňa zatiaľ 60%...čo mi asi najviac prekáža je Einarova diminancia. Paradoxne je to hlavne jeho spev, ktorý ma dostal k Leprous, ale posledné albumy už je tam toho Einara na môj vkus priveľa.

Jirka D. / 6.10.21 7:43odpovědět

Je to tak a mám to úplně stejně ... jeho projev kapelu zatlačuje kamsi do pozadí a úplně se urval ze řetězu. Přitom třeba rytmická sekce mě na Leprous vždycky fascinovala a teď jakoby spala. Aphelion mě asi baví víc než předchozí deska, ale pořád řádově míň než třeba The Congregation.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky