Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Leprous - Coal

LeprousCoal

Sorgh17.6.2013
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Klamou tělem, jistě pachem, pak i šatem. Leprous je parta mladých šoumenů, která se cítí dobře v sáčku a vestičce s hodinkami. Většinou působí distingovaně jako citliví mladí muži. I jejich hudba je na první čutí taková jemná, sem tam klavír, spíš rockové kytary a nade vším výšivka čistého, jasného zpěvu.

Znenadání se nevinnost mládí zdravě naštve a předvede v úplně opačných barvách. Krátký masakr nejbližšího okolí a zase klid. První dojem je tak naprosto rozhozen a nezbývá než si jejich třetí řadovku nazvanou Coal vyposlechnout do konce. Sebejistota Leprous, se kterou střídají tváře jako naši lidovci, mi v jistou chvíli přestává připadat nemístná. To když si přečtu, že celá kapela tvoří koncertní sestavu pro Ihsahnovi komplikované veletoče. To je vizitka jako žádná jiná, a tak to těm mlaďochům věřím. I sám mistr usoudil, že si nezkazí reputaci malou podporou, a tak na Coal drobně vypomohl. Najděte si ho tam, není to vůbec těžké. Navíc skladba, ve které vystupuje, patří logicky mezi tvrdší kusy.

Coal nám nabízí další alternativu progresivního metalu, který se nebojí sáhnout k již použitým cestám. Když je toho pomálu, tak mi to nevadí. Při poslechu posledních Leprous si nemohu nevzpomenout na výborné Soen, ke kterým mají svými citem probarvenými momenty velmi blízko. Skladbám dominují klidné, lehce drhnuté i vybrnkávané celky, kdy hlavní melodické linky vede zejména zpěv. Einar Solberg disponuje jemným tenorem, který si lebedí spíš ve vyšších polohách. Působí to mnohdy, jakoby sám anděl promlouval kdesi z rozjasněné báně. Materialisté si pak mohou myslet něco o vznešeném umění kastrátů. To je v podstatě jedno. Každopádně jde o jedno z poznávacích znamení Leprous a mně se líbí moc. Mimochodem Einar umí i přitvrdit, takže se přikláním spíš k těm bytostem s křídly.


Krom základního nástrojového obsazení se v kapele nebojí zapojit více elektroniky a zkreslených zvuků, které tu tvoří vibrující pozadí a mění vyznění jinak standardních skladeb. Klávesy využívají svých možností dosyta a nacházíme tak konglomerát klavírních partů s vrněním elektrických impulsů podzemní diskotéky. Ve skladbě Echo pak jako by vypadly „Moonspelláčům“ při třídění materiálu na album Wolfheart. Vždy jsou však decentní a nestrhávají na sebe příliš pozornosti. Unavující je ovšem přílišné nastavování stopáže do blba opakovanými motivy, které jsou často zajímavé a poutavé, ovšem slyšet je desetkrát po sobě unaví i vola. A není to žel případ jedné nebo dvou skladeb, takových se najde valná většina. Příkladem budiž Chronic , která ke konci nabírá zbytečná kila a stejným motivem nás týrá skoro dvě minuty, The Valley, kde se děje něco podobného, opět několikaminutová záležitost a nebo hned úvodní Foe.

 

To tu pak máme nahrávku lehce přesahující hodinu, i když by si vystačila s o třetinu kratším časem. Celou desku je bez skrupulí možné označit jako silně hitovou, hlavně pak refrény, které útočí sladkobolnými, ale neotřelými nápady. Album proto doporučuji dávkovat s mírou a rozumem. Jinak se není čeho bát, jde o velmi kvalitní práci.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 23.5.14 17:35odpovědět

s každým dalším poslechem tato deska zraje a roste...

Victimer / 16.3.14 13:14odpovědět

Dostávám se k tomu až nyní a zatím si fakt pomlaskávám. Vytříbený postupy, libový vokály, hraje mi to všude možně až se divím, že mi tam nic nevadí... vůbec nic. Krasavec deska!

Jirka D. / 17.6.13 8:37odpovědět

No já jsem zvědav moc, jestě jsem se k novince nedostal. Škoda té hnusné obálky, předchozí houbařská sezóna měla něco do sebe.

Ruadek / 17.6.13 8:27odpovědět

Pro mě jednoznačně nejlepší progresivní deska roku 2013. Bez debat. Oproti první desce se ubralo na plynu, je tu větší důraz na vokály a celé to má jakýsi až epický nádech. Tohle album mi sedlo neskutečně moc, hravě v mých uších jako celek předčilo i poslední Riverside, Disperse a další věci z podobné škatule. A stejně jako u Disperse musím poznamenat, že kapela prostě vyspěla do velé desky. A to zatraceně rychle.

Venca / 4.6.14 21:23odpovědět

...souhlas!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky