Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lesa Listvy - Unheard Of

Lesa ListvyUnheard Of

Victimer3.6.2020
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Plující objekt nad hlavami vysílá signály a boří mýty o světě bez cizích entit.

Nevídáno, neslýcháno. Nad hlavami pluje vzduchem monstrózní kus kovu, jakýsi druh nebeské lodě a zvukovými signály přerušovaně protíná ticho. Člověk je ohromen, fascinován a stejně tak přikován k zemi, neboť ho svírá strach, obavy a vlastní malost. Proboha, co mu to právě kotví nad hlavou? Nejspíš něco nezemského, možná něco, co má v archívech útržky dějů naší společnosti, souhrn našeho bytí. Nebo je to jen sen? Sen to není, nesmí. Ta přitažlivost zvědavosti vše ostatní přebíjí.


Lesa Listvy je čtyřčlenná ambientní kapela z Moskvy, která v těchto dnech vydala své třetí album Unheard Of. Spolu s ním se vydáme po stopách kolosu, který pluje prostorem a jeho ampliony přehrávají tajemně znějící frekvenci na pomezí cinematického heavy ambientu, rozostřeného drone a možných odpovědí na ve stejnou chvíli položené otázky. Kdo řídí onen vzdušný koráb a kdo na nás z jeho paluby shlíží?

 


Vize post-apokalyptické krajiny ztvárněná jiným způsobem, tak vidím nové album Unheard Of. Hudba, design, ani pocity z alba proudící nejsou zaměřeny na bezútěšnost konce a zánik v přímém přenosu. Monstrum visící ve vzduchu přehrává zaznamenané zvukové zprávy, kódy dalekých civilizací. Jde jen o to pokusit se rozklíčovat, jestli jde o signály vedené z dosud neznámých míst vesmíru, kde může dojít ke spasení. Nebo samo spasení znamená rozkrýt dávnou symboliku naší vlastní minulosti, která může obnovit naši civilizaci z dob, kdy byla plně funkční a schopna života. Bude asi záležet na každém z nás, jak se k této problematice postaví. Nebo nepostaví, do popředí se kdykoli může vytáhnout ono oblíbené "vždyť jde jen o hudbu."


Mě ale ta hra s fikcí a možnými řešeními baví. Hudba Lesa Listvy je prostorová abstrakce. Máme před sebou ruské Ulver? Hmm, to by bylo takové... ne úplně přesné. Ale jisté styčné body, v tomto případě spíš plochy, jde najít, to zase ano. Lesa Listvy šlo zaznamenat v rámci jejich předchozí desky Way Home a už na ní bylo vhodné navnímat, že zařazení této kapely do kolonky dark ambient by bylo příliš úzkoprsé. V Lesa Listvy se toho děje mnohem víc, ačkoliv se na to šlo od lesa (debut Птицы листают страницы). Tok němé hudby řídí atmosféra měnící svůj tvar z úzkosti v melancholické bloudění v oparu a pod ní proudící elektronika není jen monolitem jedné linky. Tady je to skutečný proces, děj a měnící se obraz. Ten lze sice vyvolat i v mnohem primitivnější podobě, ale zde je to všechno obsáhlejší, větší.

 


Soundtrack něčeho nepoznaného je spuštěn a pozornost je upřena k obloze. Lesa Listvy názorně ukazují, že jejich ambient umí být hustých a plných tvarů, i když je to vše stále na bázi představivosti. I tak lze ale rozpoznat, že za tím vším stojí bytosti a ne jakási vzduchová bublina z darů naší země poháněná větrem a vodou. V příběhu Unheard Of je kus těžkosti, jak hudební, tak myšlenkové. Mísit sny a stroje je zcela běžné, a způsob jakým tak činí Lesa Listvy je specifický. Ale jinak samozřejmě pozor, ambientní mozaikou nepolapení jedinci tomu propadnout nemohou, to se povede jen klávesovým snílkům.


Tajuplná mise odkudsi z vesmíru je hned od začátku něčím až magneticky přitažlivým. Ten z dálky dunící signál (Wastelands) obrací naše pohledy směrem vzhůru. Oči zatím nic nevidí, ale něco se blíží. Pomalý pohyb objektu doprovází drone mašinérie a lehce průmyslový dote a on přehrává o dost reálnější vize původního snění (Shadows). Na lodi je strojovna, která ji pohání a i když je v ní kus nostalgie, má své nečisté fabrikální mravy (Machine´s Waltz). Protipólem ostrých hran je vidina známých symbolů v dálce na palubě lodi. V hlavě se rázem rozhostí větší pokoj a pocit bezpečí (Familiar Landmarks). I skladby měnící hloubku mise v daleké vrstvení někam do říše pocitů (Archives, For Those Who Were Destroyed) netvoří v hlavě zmatek, jako spíš nutnost vnímat a spojovat si jedno s druhým. Kór, když to svádí k tomu, aby míra pozornosti spadla o kousek níž. A ještě je tu malý, nevinný bonbónek v podobě klávesového hermetismu ve Flying Ship, který jako by vypadl z dílny badatelů Tábora radosti, ale záhy jej rozčísne jas a chór jemné atmosféry.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/lesa%20listvy.webp


Unheard Of je poutavým albem se záhadným sdělením. Je možným probuzením nás samotných. Klid je zdánlivý a pustina nás obklopující nemusí nutně být tím posledním, co naše oči během života uvidí. Je jen na nás, zda budeme chtít nasednout na vesmírný koráb a dovědět se víc. Hudebně jde o atmosféricky výživnou kolekci na poli minimalismu, který však sám o sobě produkuje dostatek podnětů, aby nebyl považován za stoicky klidný a stereotypní. Dálky a časy Lesa Listvy jsou plné. Pro mě zatím nejlepší ambient sezóny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky