Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lia Fail - Cynical Stones

Lia FailCynical Stones

Victimer11.11.2013
Zdroj: CD promo
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Příjemný návrat v čase pomocí folkem obarvených příběhů, které přimějí k zastavení a klidnému poslechu. Nač ten spěch, posaďme se na chvíli do trávy.

Vlastně už rok stará nahrávka upoutá velmi pěkně zvládnutým minipackem. Dominantní zelená barva působí hřejivě, stejně jako dostačující informace uvnitř. Osmero italských muzikantů se drží neofolkové polohy, které nechybí melancholická nálada, ani skromně poutavé melodie s citlivě vytaženými nástroji, kterých je albu dost a dost. Bavit se o tradiční neofolkové záležitosti by ovšem nebylo úplně na jedničku. Vlivy, ze kterých LIA FAIL spřádají své hudební nápady, vycházejí jak z rockové hudby obecně, tak z irského folku (odtud pochází i samotný název kapely), nebo třeba darkwave 80. let.

 

Komorně působící materiál neztrácí svou komornost množstvím využitých nástrojů a zůstává tak daleko od okázalosti a při zemi. Poměrně dost dominantní roli hraje v každé ze skladeb baskytara, která mručí nad převážně akustickou kostrou písní. Ostatní nástroje působí vyváženým dojmem, stejně tak hluboký mužský vokál, střídající se s vokálem ženským. S celého alba "Cynical Stones" mám především dojem zdravé, nekomplikované muzikálnosti, což je myslím nedůležitější. Vše se odehrává v poklidném tempu a přitom je člověk neustále zaujatý. Nic jej nevyrušuje, nic nedráždí.

 

Tak, jak tohle album klidně dýchá, mohlo by se zdát, že svou tichost může měnit v nevýraznost.

Neplatí to však. Ve jménu zřejmé zkušenosti jak své nápady podat a uniknout tak opakování sebe sama. Ano, tohle album není výrazné, není ani výkladní skříní svého vlastního stylu, ale je to album zvládnuté. Rázem se ocitám na nádvoří sředověkého zámečku s výhledem do okolních zahrad a naslouchám hudbě, která vyloženě středověce nepůsobí, ale umí atmosféru oněch časů navodit. Prvky neoklasické hudby pak dodají na bohatším aranžmá, zvláštní dramatičnosti není třeba. Pokud je vhodné na chvíli potemnit, je to zejména díky vrnící base a občasné bigbítové poloze.

 

Jsem mile překvapen jak jednoduše to jde. Nic se zbytečně neprotahuje, netahá za uši a já pak nemusím tahat z kapsy ovladač na vypnutí přehrávače. LIA FAIL nejsou těmi, kteří by měli vyčnívat a dělat dojem neobvyklého ansámblu. Jejich doménou je čistá radost ze hry, schopnost hladit své nástroje a mluvit s větrem o tvářích pradávných kamenů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky