Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přiznávám se k nekritickému obdivu vůči této nádherné umělkyni, která okouzluje svoje nespočetné příznivce dobrých třicet let. Na síle jejího hlasu a nevysychající studny inspirací se tři dekády rozhodně nepodepsaly. Je možné, že stylotvornou hudbu už nesloží a nikoho už nepřekvapí úhybným manévrem, ale když nebudu počítat výborné návratové album DCD, novinka „Twilight Kingdom“ jí každopádně ostudu neudělá.

Nezaregistroval jsem žádnou mediální masáž k připravované nové desce jedné z nejztěženějších interpretek word music či filmové hudby. Nenápadně s pár zmínkami na jejích stránkách a facebooku se nové album „Twilight Kingdom“ zjevilo na trhu a je opravdu nádherné. Lisa dokáže svým hlasem zaplnit hudební prostor tak, že ostatní nástroje buď zaniknou, nebo plní jen podružnou roli. Na rozdíl od DCD, kde si oba interpreti vyhrají s perkusivními nástroji, její sólová dráha je prosta podobných vyjadřovacích znaků a mnohdy slyšíme za jejím hlasem pouhé syntezátory. Nepočítám do toho samozřejmě její spolupráci s Hansem Zimmerem na soundrackové hudbě, zejména pak k filmu Gladiator, který ji tenkrát proslavil asi nejvíc. Tam když už použije zpěv, tak jen jako součást umělecké vize.

Tentokrát trochu propojila oba tyto světy, takže někdy máte pocit, že posloucháte hudební kulisu k dramatu. Rovněž hostující Russell Crowe, který přispěl pár slovy, tento most spojuje. Avšak zapomeňte na bombastické aranže, tolik typické pro Hollywood, „Twilight Kingdom“ je sbírka poetických písní niterného charakteru. Lisa Gerrard si přizvala pár hostů, z nichž může být překvapující přítomnost zpěváka Daniela Johnse (Silvechair), ale kdo čeká zpěv dravého rockera, může být zklamán. Mě osobně překvapil jeho civilní a opravdu výživný chraplavý zpěv pro silnou emotivní hloubku. V „Neptun“ zase můžeme opěvovat nádherné vokály Astrid Williamson (Goya Dress). Tuto dívku známe mimo jiné i z turné s DCD, kde zpívala sborové zpěvy a její kapela tvořila koncertní sestavu DCD. Její andělský soprán tvoří s mnohdy až kontra altem Lízinky neuvěřitelně harmonickou dvojici.

Album je zaplněné silně citlivými kompozicemi, které vám často zastaví srdce. Lisa se drží hluboko a zní, jak jsem už mnohokrát tvrdil, jako z druhého břehu. Drží tón tak dlouho, až vám posune vědomí. Pak už můžete cestovat jejím vykouzleným světem na pokraji hranice mezi astrálním světem a upřímnou motlitbou k nalezenému. První vrchol má „Twilight Kingdom“ hned ve druhé skladbě „Adrift“. Zde mám pocit z dosahu oslavné radosti, která vám zatočí hlavu. „Seven Seas“, jež byla určena pro vizuální podobu, vás ukonejší v klidných vlnách a křiku racků. Cítíte, jak vám duje vítr do zad a odliv vás odnáší až za horizont? Nejsem si jistý, že poslouchám výtvor stvořený člověkem, ale spíše hudbu sfér. Tichou atmosféru pak umocní následující „Become“, kde vám slzy potečou uvolněním potlačeného neklidu.

Kdysi jsem se strachem krčil při dopadu temnoty z „The Mirror Pool“. Další sólovky mi už nesedly tolik, přestože je mám hodně rád. To až letos za soumraku království jsem znovu procítil sílu Lisina geniálního talentu naplno. Ač je její nová deska křehká, k popu má na míle daleko. I když je výpravná, soundtrack to není. Přestože cítíte ohromnou hloubku a duševní přesah, o esoteriku se rovněž nejedná. „Twilight Kingdom“ je obraz či báseň o deseti zastávkách. Je to jedna z nekrásnějších desek, které jsem měl tu čest letos slyšet. Prožil jsem při jejím prozkoumáváním příliš moc emocí, proto je moje rádoby recenze bez hodnocení.