Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lišaj - Szara

LišajSzara

Victimer18.10.2015
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Zastřená melancholie zvuků a břehů Baltského moře.

Pojďme se na pár minut nechat zavést k našich severním sousedům a nasát atmosféru pobřeží a tamnějšího chladného vzduchu. Projekt Lišaj totiž přímo tohle území asociuje, nese jeho odkaz na svých zvukových vlnách a přenáší jej k posluchači jako tichého společníka, kterému je třeba bedlivě naslouchat. Pod názvem Lišaj dal Mikuláš vzniknout další formě hudebního sebevyjádření. Pokud byla minulá tvorba vnímána pod názvem Les, Lišaj na ni v jistém smyslu navazuje, ale také obaluje dalšími vrstvami, posouvá jiným směrem a nabízí vokální doprovod.


Tento doprovod nazývejme rapem, nebo tajemnou deklamací nad plochou zvuků. Jak kdo chce. Ony zvuky pak nazývejme downtempovou elektronikou nebo ambientem se zvláštní náladou. Někdy jako by se (konkrétně skladba "Brak") v hudbě odehrávala skutečně silná melodie, ta ale doopravdy nikdy nevypluje na povrch. Stejně jako celé album je schována v mlze, v těžkém oparu, odkud se prostě nedostane.

 


Jak zmiňuji v rozhovoru, osobně mám ze zvukové projekce Lišaj poměrně "městský" pocit, téměř opačný, než bych zřejmě měl mít, ale nemohu si pomoct. Schoulit se pod deku a vnímat zastřené prostředí Baltu jsem byl schopen až po nápovědě, odkud že vítr této nahrávky vane. Ale nevadí.

 

Docela by mne zajímalo, jak by "Szara" zněla být čistější a přístupnější. Možná bych v ní slyšel prvky Boards Of Canada, kteří mi někdy přijdou na mysl. Realita je ovšem jiná, ten skutečný pocit je jako by pořád někde za obzorem, není na dotek a není ani na setkání tváří v tvář. Pořád je to o jakémsi hledání a snění, o představách. "Szara" se tiše plazí v ústraní, stejně tiše promlouvá a jako nic zase odchází. Slyším v ní dálku. Ani ne tak nekonečnost, jako dálku, která má své hranice, ale je sakra složité si je vybavit. Polská plochá krajina je zkrátka o zírání do dálky a hledání záchytného bodu.


Celkově jde o takovou zvukovou zajímavost. Pro mnohé nepřístupnou a nejasnou. Pokud se do ní podaří ponořit, musí vyvolat pozitivní dojmy, ačkoliv zrovna pozitivně nezní. Zní hlavně tiše, překrývaně a rozostřeně a s cvrkotem hmyzu za zády. Pozoruhodná hra se zvukem s pozoruhodným dopadem.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/li%C5%A1aj%20kazetka.jpg

 

... Vedle digitální podoby volně dostupné na bandcamp profilu, je od září venku také kazetová edice nahrávky, pod kterou je podepsán label Genot Centre / Cosmic Sans ...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 4.4.14 14:15

Ty jo... já furt žiju v tom, že Tres Lunas je poslední deska :D Nějak jsem zastydl. Tubular Bells mám rád, nejraději asi trojku. Rád si užívám Voyager, to je perfektní věc, kterou jsem doporučil jedné masérce a ona to album od té doby používá jako kulisu při své práci. Hodně se mi líbí i Five Miles Out, což je dobová rocková klasika. Krom toho si živě pamatuji záznam ze silvestrovského koncertu v roce 2000 v Berlíně. Někde bych vyhrabal ještě záznam na MC. Jinými slovy, Mike mi měl vždy co říct a rád se nechám oslovit i letos :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky