Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
LLNN / Wovoka - Marks / Traces (split)

LLNN / WovokaMarks / Traces (split)

Jirka D.2.8.2017
Zdroj: CD v papírové pošetce // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Sennheiser HD202
VERDIKT: Žánrová deska s dvěma žánrovými kapelami. Inspirace poznáte - učitelé obou jsou zřejmí, ale žáci patří k těm lepším v ročníku. Split album, které má smysl slyšet.

Možná jste si už všimli, že nová vydání na Pelagic Records celkem sledujeme a taky o nich píšeme. Ale aniž bychom chtěli vypadat jako hlásná trouba čehokoliv a kohokoliv, na svou obhajobu musíme napsat, že původ našeho zájmu je prostě v tom, že ty desky stojí za poslech. Hranice určené muzikou s přídomkem „post“, za nějž si dosazujte hardcore, rock či metal podle nálady a momentální situace, nám prostě vyhovují. Sludge nevyjímaje. A to je kombinace, která nás baví.

 

Aktuální splitko je o dvou poměrně mladých kapelách, z nichž každá má na svém kontě debutní desku a trochu řečí kolem. U nás jsme řeči vedli pouze o dánských LLNN, o amerických Wovoka řečníme prvně. Obě kapely mají - a to si přiznejme - společné kořeny ve zvuku Culf Of Luna, přičemž konkrétně LLNN té podobnosti zneužívají o něco víc, takže ve výsledku kolegové zpoza oceánu z pomyslného porovnání vycházejí lépe. Ale to už bych předbíhal.

 

Sedmička skladeb je mezi dvojici interpretů rozdělena nerovným dílem v poměru 6:1. LLNN sází na kratší kusy s hracím časem často pod tři minuty, což může v rámci žánru vypadat podezřele, ale prostě to tak je. Stejně jako na debutu patří druhá sázka na silnou a povedenou elektronickou složku, a současně na hodně expresivní vokál. To první je skvělé, nápadité a vlastně to hlavní, co zachraňuje produkci LLNN od průměru. To druhé se přehání. Psal jsem to už minule a nemám důvod to nenapsat i tentokrát. 

 

Hudebně LLNN vytváří hodně hutný zvukový komplex, který nemá v popisu práce být hodný. K jejich smůle mám ale tentokrát dojem, že ve všech pěti případech (šestá věc je čistě elektronická, tažená k ambientu) na to jdou poměrně stejně a rozeznat jeden kus od druhého lze snad jen díky odlišné elektronické stopě. Jinak je ale šablona stejná a skladby podobné jak stromy v lese. Jednoznačným aktivem budiž těžko prostupná atmosféra konce světa, ta se jim daří fakt výborně.

 

Wovoka jsou zlejší. Mají hrubší zvuk, víc sází na kytary a všechno drhnou jaksi přes struhadlo. A hlavně se nebojí natáhnout svou jedinou věc na splitku na sedmnáct a půl minuty a přitom neztratit tvář. Začínají pěkně zostra a zvolňují vlastně až někdy za polovinou, přičemž poměrně zdatně zvládají i delší instrumentální pasáž. Ta baskytara je výtečná.

 

Skladba Traces prochází přes několik kompozičních fází a všechny si mě získávají stejně silně. Ať už se jedná o hutně nasupený sludge, post metalovou hru na atmosféru nebo vyzpívané finále s čistým vokálem. Všechno funguje, všechno do sebe zapadá a je radost sledovat, jak přirozeně s tím vším kapela zachází a skládá to dohromady. Vedle trochu nedopracovaných mini-pokusů LLNN je tohle jednoznačně dotaženější a komplexnější věc, jejíž poslech si vyloženě užívám.

 

Ale dost soutěže, o tom splitka nejsou. Dvojice kapel ze stejné stáje prostě dala dohromady to, co uměla, a je na každém, aby si z toho vytáhl svůj vlastní přínos. Ať už prosté seznámení se z tím kterým interpretem, nebo třeba s tím, v jaké kondici je aktuálně samotný žánr.

 

LLNN _ Wovoka split CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky