Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes si dáme jedno méně tradiční album z u nás ne tak často propíraného ranku muziky. O ambient se tu a tam v redakci otřeme, ale až na výjimky je to ten temný a ponořený do fantaskních post-apokalyptických výjevů. Ty dnes ale opravdu vynecháme. Podíváme se na downtempovou elektroniku z úhlu folklórní meditace, ze studia plného gongů, paliček a výhledů na nekonečný Indický oceán. Mrkneme se na Bali. Ne však jako turisté lačnící po celodenním vyvalování se na pláži, ale jako poutníci za muzikou a experimentující posluchači. Jako hloubaví architekti vlastního vkusu a případných hudebních pohnutek do budoucna. Tento trochu jiný pobyt na Bali má svoje specifika. Je to jako by člověk každý den vstával přímo na východ slunce, dlouze sledoval probouzející se krajinu a měnící se scenérie, které přes den vypadají úplně jinak. Venku je vedro a ticho, slyšet jsou jen zvuky přírody a autorovo domácí studio. Pojďme si tohle všechno na hodinu spojit v jedno.

Loren Nerell je americký muzikant, specializující se mnoho let na spojení ambientní muziky a gamelanu. Gamelan je orchestr bicích nástrojů, jejíž základy tvoří různé bubínky, gongy a xylofony. Výsledkem je tedy svazek elektronické hudby s folklórními elementy vycházející z Asie. Loren je autor, jenž se vedle svých sólových alb podílel na muzice k filmu, divadlu, tanci a objevil se také na mnoha různých kompilacích. Vedle záliby ve východoasijské kultuře je to ale především celoživotní studium elektronické hudby, co jej neustále žene vpřed. Vše začalo albem Rubycon od Tangerine Dream, které v něm probudilo neutuchající vášeň, aby ji postupně prohluboval studiem a realizoval se díky ní vlastním autorstvím. Loren pak skutečně strávil nějaký čas na Bali, aby se s gamelanem setkal přímo v místě, kde je  tento typ muziky doma.

The Gong Prophet je vlastně takový druh meditace, očisty. I když se i během ní občas potemní, je to pořád hlavně relaxační pásmo klidné elektroniky. Album, které se umí krásně rozevřít, ačkoliv jsou jeho tok a hudební parametry předem dané. Role gongů je podstatná, ale není to zase tak, že by se jen cinkalo a kolem tiše plula syntetická vlnka za vlnkou. Ve skutečnosti je to spíš naopak. Díky atmosférické poloze alba se dostaneme skutečně daleko ze studia, na moře i do džungle. Není to jen o spojení elektroniky s východní Asií. The Gong Prophet je hlavně o myšlenkovém odpočinku a oddání se dalekým, vizuálně vděčným procesům na bázi bdění. Tahle muzika není k tanci, je to ideální látka k hloubání. Vsedě, či vleže. Ač mi to nejde moc pod vousy, klidně můžeme tohle album pojmenovat jako progresivní chillout... Ani tentokrát nebudeme daleko od pravdy.

Tam, kde si na jeho začátku víc hledíme zalíbení v soundu bubínků a zajímáme se o to propojení mechanismů, je postupem času víc svobody a úniků do přírody. Jako třeba v Last Gamelan, což je vlastně taková terénní nahrávka, akorát z ní není cítit brzké ráno, jako spíš pozdní večer. Nejdál jde v transportu mimo místo pobytu závěrečná Hare Drum, nejrytmičtější a svou širokou náladou nejrozevřenější záležitost desky. Pokud ani tahle skladba nezabírá, musíte být naladěni jiným směrem. Je to zcela pohlcující track a výrazově dalekonosná plavba někam za obzor. A jinak? Protipólem ke konci alba budiž třeba rozjívená věc Reyong, neposedně cinkající nad hlavami a mluvící tóny gongů v rodném dialektu.

Dostat se k tomuto albu, to byla jedna velká náhoda, ale i o náhodách to je. Slyšet tohle zvukové proroctví s odstupem týdnů a sledovat, jak na něj člověk může reagovat a co během něj může zažít, má určitě svůj smysl a skryté kouzlo. The Gong Prophet bude pasovat tajným obchůzkářům vlastní představivosti a těm, kteří jsou nakloněni klidnější formě elektroniky se zajímavým bonusem. No a taky cestovatelům po východních destinacích, kterým není lhostejné, že kousek od pláže tvoří velmi kreativní chlapík.