Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Polským veteránům Lost Soul se konečně podařilo natočit velkolepou nahrávku, ve které se pojí šikovnost, zkušenost i dravost zkušeného predátora. Kapela, která na scéně bez větší pauzy existuje přes dvacet let, by si konečně zasloužila většího uznání, než jen pochvalné poklepání po ramenou, jak tomu bylo doposud. Jejich diskografie je plná nadprůměrného materiálu, jejich předposlední nahrávka „Immerse in Infinity“ dosáhla většího věhlasu v rámci undergroundu, avšak novinka má podle mne všechny předpoklady dosáhnout ligy nejvyšší. Je mi velice sympatické, že ač jsou Lost Soul z Polska, neslyším z jejich hudby pouhou kopii Vader či Behemoth. A to byli v minulosti k Vader hodně přirovnáváni a díky Behemoth mají cestu vyšlapanou jak v povědomí deathového světa, tak v přístupu k atmosféře, zuřivosti a mísení mrtvého s černým.

Po šesti letech ticha nám Lost Soul připravili velkolepý epos „Atlantis: The New Beginning“, který je oslavou dravého umění. Skupině narostla křídla a nebojí se do svého rejstříku zakomponovat, co si jen zamane. Jsme svědky brutální jízdy, vzdušné melodiky, střídání klasického growlu s blackovým ječením, náladu ozvláštní sbory, heroický čistý zpěv, zajímavé klávesy, které ovšem nijak nenarušují bestiální jízdu. Je zajímavé poslouchat starou skupinu, která hraje masívní moderní death metal s bravurou i bestialitou v každém ohledu. Zírat na muzikantkou i skladatelskou zručnost, která nezapomíná na to, že hlavní slovo má temnota.

Na první dojem se můžete ztratit v mlhavých představách o složitosti materiálu, který i díky neustálým změnám rytmů, rychlosti i nálad působí daleko složitěji, než jaký je ve skutečnosti. Kluci si dali opravdu záležet, aby desku nepřeplácali a přitom si užili hry s evidentní hyperpotencí nápadů. Jakože ano, ty Behemoth tam uslyšíte, když budete moc chtít, přece jen jsou Behemoth velkým fenoménem, kterým ovlivnil mnohé i daleko slavnější interprety, ale jsem moc rád, že Lost Soul ani na moment nesklouznou k ubohému kopírování. Mám na mysli jen ovlivnění na poli skladatelském, schopností uvést posluchače do svého světa a tlačit jej ubohého k zemi tlakem mocného vichru. Tehdy, kdy je skoro mrtvý v bouři, je vynesen do jiné sféry, do jiného těla a mysli.

Deska vás nenechá ani na moment vydechnout a přesvědčí vás, že jste svědky neopakovatelného zážitku. Jakmile skončí, začnou vám vrtat v hlavě pochyby, cože to vlastně bylo a až další a další poslechy vám ujasní pocity. Jak jsem nastínil, hudba je většinou hodně rychlá, ale četná místa jsou věnována groove masírování i melodickým vyhrávkám. Zvuk je hlasitý s ohledem na povahu nahrávky, ale podotýkám, že prvotřídní.

Už dlouho a možná ještě víc jsem neslyšel takto poutavý death metal. Vzácná kombinace metalové zuřivosti, divadelní teatrálnosti, melodického citu, a to celé zabalené do milionu chytrých nápadů se skladatelským umem dělá z „Atlantis: The New Beginning“ jednu z nejzajímavějších deathmetalových nahrávek posledních let.