Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lucynine - Melena

LucynineMelena

Bhut20.2.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC + Edifier R1280DB
VERDIKT: Deska zrozená z utrpení, aby vás přiměla také trpět. Toť slova autorova, nuže tak s chutí do toho. Je to spleť disharmonie a příjemného pokřivění, což je vlastně i fajn.

Kříženec stylů a nálad si říká Lucynine. Pochází z Itálie a svým loňským dílem jménem Melena dokáže uspokojit zajímavou škálu fanoušků. I přes svou více než desetiletou existenci se jedná o pojem, který – třeba mě – doposud úspěšně míjel, ačkoliv jeho hudební zaměření je mi po chuti. Čerpám však zejména ze zkušeností s poslední nahrávkou Melena. Ty starší nechám teprve načerpat nějakému hlubšímu poznání. Zatím si tu takto bez zkušeností a zátěže minulosti nechme prolétnout hlavou tuto pozoruhodnou novinku.

 

Asi by se hodilo už trochu blíže představit směr, kterým Lucynine kráčí, aby čtenář věděl, zda má smysl číst dál. Nebo už tento text zkratkovitě proklikl, pustil si ukázku a čerpá do hlavy vlastní dojmy? Nespěchejte přece, že ano. Trochu nicneříkající a mnohdy takřka nadužívané nálepkování slůvkem avantgarda jsem nucen použít i nyní. Jednak proto, že mi rozvernost písní a skoky mezi náladami připomínají podobně smýšlející spolky, a jednak i proto, že kytarový zvuk je často ohýbán do téměř blut-aus-nordovského azimutu a jemu spřízněného kolísavého mučení kytarových frekvencí. Z tohoto avantgardního, dalo by se říci post-blackového hnízda vylétá pták nespoutaný jak hardcore sám. A to je, prosím, další nosný styl – hardcore/crust, který se tu nenápadně prolíná a vystrkuje své upocené snažení na odiv. Disharmonická nervozita si však často bere slovo, aby svým lehoučkým krokem zajímavě rozbila metalové běsnění. Ale tady je potřeba nastavit správné vnímání sousloví „metalové běsnění“. Máme tu totiž mix hardcore a blacku a toto burácení je patřičně podivné a rozostřené.

 

 

Vymykání se běžným muzikantským mantinelům hází poslech Lucynine do nelehkých zážitků. Zároveň však přináší svobodomyslný element, který se tu vznáší a snaží se dýchat silně a intenzivně. Je zvláštní, jak jej hudba záměrně dusí a šlape mu po štěstí. Když si ale vlastně čtu autorovo přiznání a vysvětlení konceptu alba, je mi to nakonec jasné. Snaha působit rozrušeně, nesourodě a vyšinutě je však dobře ukočírovaná, takže to nepůsobí jako zbytečný paskvil, ale má to svůj řád. Když je potřeba patřičného tlaku, zbytečně se neexperimentuje. Když je potřeba rozložit posluchače na nesvéprávnou, depresí stiženou trosku, začne se akorátně plout mezi zvláštnostmi. Ale pořád z toho cítím nějaká pravidla a smysl. Jasnou vizi cíle. Zkrátka – jak se říká – účel světí prostředky.

 

A ten zmíněný koncept? Autor už na obalu odkrývá svůj záměr. Je na něm vidět kousek mrtvého ptáka. Tím ptákem je straka. Straka je údajně symbolem svobody a radosti, takže její smrt poukazuje na beznaděj. V severské mytologii dokonce jde o posla bohů a ptáka bohyně smrti. V Británii je to předzvěst špatných zpráv a smutku. Takže jak sám autor doslova říká: „je to deska zrozená z utrpení, aby vás také přiměla trpět“. Tak to zkuste.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky