Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Francouzské vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions je nadmíru aktivní a nejen že vydává jeden titul za druhým jak na běžícím páse, ale současně ještě věří ve staré pořádky a posílá do světa cédéčka na recenze. Z jakého důvodu je pravidelně posílá k nám na Echoes, nevím, proč posílá fakt krásně zpracované digipaky namísto levnějších novinářských promáčů v pošetkách, taky nevím, a jaký mají dosah a v důsledku benefit pro vydavatele naše recenze, raději ani nezkouším odhadovat. Dějí se na světě prostě věci, k jejichž jádru nemusíme nutně proniknout a někdy je to tak dobře.

Kdo se trochu orientuje v portfoliu LADL'O, nemůže být samozřejmě překvapen informací, že Lunar Tombfields, o kterých to dneska celé bude, hrají black metal. V jejich případě doplněný přívlastkem atmospheric a je to vlastně jeden z důvodů, proč se můžu téhle muziky chopit zrovna já, aniž by to vypadalo vyloženě trapně. Byť samozřejmě chápu, že pro kované blackmetalisty je jakékoliv spojení jejich oblíbeného žánru s mou osobou jedním z důvodů, proč si zanadávat na současnou společenskou situaci. Budiž, já jim to přeju.

Lunar Tombfields je pouhopouhé duo sestávající z pánů Äzh (celým jménem Äaerzerath) a M. (celé jméno nezjištěno), což pro mě v téhle chvíli znamená kromě jistého zábavného rozměru jen tolik, že cesta od studiového projektu k živému hraní bude ještě trnitá, pokud vůbec nějaká. Jejich historii ve smyslu dřívějších či současných dalších angažmá si můžete nastudovat na The Metal Archives, i když si nemyslím, že většině z vás ty podzemní francouzské extrémně-metalové spolky něco řeknou. O to možná zajímavější to bude zjištění pro zvídavé povahy (za sebe neslibuju nic hodnotného), tak se do toho klidně pusťte. Na závěr snad jen ještě doplním, že název této kapely odkazuje ke stejnojmenné skladbě německého spolku Venenum, která se objevila v závěru jejich prvotního EP z roku 2011.

Jejich aktuální nahrávka The Eternal Harvest je současně jejich debutní a přichází na svět bez přípravy v podobě nějakého kratšího EP formátu nebo dema. Na ploše více jak 47 minut představuje čtyři dlouhé skladby, které by mohly být klidně poloviční, anebo dvakrát delší, a nic světoborného by se nestalo. Jejich kompozice sází na jednoduché hudební flow bez složitostí a odboček, a současně i na stereotypy žánru, které dostatečně vyzkoušely a zavedly do praxe zástupy kapel před nimi. Těžiště leží v kytarách, opakujících se motivech, docela silných melodiích, havraním skřehotu a pocitu rozlehlých plání, kterými je možné uhánět svobodně a bez zábran. Je to přesně ten typ black metalu, do kterého se lze snadno zaposlouchat a zapomenout na všední realitu, který vyvolává lehce melancholickou náladu, ale současně rozdmýchává vnitřní sílu. Můžete si u toho zpytovat vaše pohanské já, můžete v tom vidět drsné přírodní scenérie tak, jak jsou vyobrazeny uvnitř krásně zpracovaného digipaku ... můžete si představovat prakticky cokoliv, co vám začne rozehrávat váš vnitřní svět, jeho příběhy, bolesti i radosti. A co vaši pozornost odvede od toho, že v hudbě samotné se toho zas tolik neděje, že přeskakují skladby jedna za druhou a vy ani nepostřehnete rozdíl. Nemusí to vadit, když to tak budete chtít.

Z mého pohledu mi ale přijde docela škoda, že nahrávka nedostala odpovídající zvukový rámec a nemám teď vůbec na mysli svoje standardní žehrání nad dynamikou desky. Na black metal totiž The Eternal Harvest zní opravdu moc hodně (to jako opak od zle), nekonfliktně, svým způsobem moderně. Kytary jsou plytké, chybí jim ostrost a říz, bicí jsou hooodně vytažené, dominantní až dunivé a v důsledku nepříjemné. Tohle je totiž přesně ten typ nahrávky, které by slušel zastřený, ale přitom kytarově ostrý zvuk, trocha špíny, trocha nedokonalosti, hodně vlhkosti a vůně trouchniviny. Nic z toho tam ovšem není a výsledný dojem je lehce impotentní. A je to škoda, protože jinak by mě to bavilo hodně.

P.S: Pokud snad někomu chybí jakékoliv připodobnění k nějaké kapele nebo desce, tak jsem při poslechu dostal chuť si po čase pustit Marrow of the Spirit od Agalloch.