Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lustmord - Trinity

LustmordTrinity

Victimer11.1.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow / TV
VERDIKT: Projekt atomová bomba od testování až po hrůzné následky. Detailní koláž zvuků na bázi hlubokého uzavření se v daném tématu. Nejsilnější ambient loňského roku.

K práci Briana Williamse zamknutého pod pseudonymem Lustmord chovám obrovský respekt. Žánru zvanému dark ambient svou přítomností a vydanými tituly prokazuje už mnoho let velkou službu. Umět vyjmenovat na prstech jedné ruky patero temnému soundtracku tichých zvuků zasvěcených autorů nebude těžké a Lustmord bude jedním z těchto prstů. Jeho diskografie je bohatá paleta nahrávek, stačí si jen vybrat. Pokud jsme tady v minulosti o dvou z nich, jmenovitě albech Word As Power a Dark Matter, psali, dnes se oddáme Lustmordovu sonickému protínání tmy do třetice.


Reakci na album Trinity jsem původně chtěl ponechat beze slov, protože někdy tahle slova podobný typ nahrávek jenom ničí a posouvají do míst, kde by ani neměla být. Nakonec ale zvítězila ambice se s tím poprat a taky rozhodnutí nenechat jedno z nejlepších alb loňského roku upadnout v zapomnění. Trinity má svůj příběh zasazený už do roku 2012, není to tedy úplně nový materiál. První zvuková podoba byla pořízena pro živou prezentaci na Unsound festivalu, celý projekt byl ale dále rozvíjen, a to až do současné podoby realizace v podobě alba.

 


Koncept je jasný a mnohému dobře známý. První odpálení a zároveň test atomové bomby byl pojmenován Trinity a jako takový byl proveden 16. července 1945 na základně v Novém Mexiku. Testovací proces byl výsledkem šestiletého úsilí pro tyto účely vytvořeného vědecko-výzkumného úseku The Manhattan Project. Měsíc po úspěšném testování Trinity byla atomová bomba nazvaná Little Boy (pamatujete na skladbu Ulver z posledního alba Flowers Of Evil?) svržena 6. srpna na Hirošimu a o tři dny později druhá bomba Fat Man na Nagasaki.


Koncept, který už se v hudebním průmyslu dostal ke slovu, ale nikdy jsem ho neslyšel hovořit tak podrobně a spojením technologií a daného tématu tak barvitě a věrohodně. U Lustmorda byla v podstatě jistota, že bude zpracované velmi podrobně a do maximální hloubky. Ambient tohoto pána, to je dar vypravit posluchače do těsné blízkosti dění, byť se odehrávalo ve zcela jiném časovém úseku a na jiném místě. Tohle celé je to o autorech, osobnostech, které se do podobné problematiky obují a svým originálním způsobem ji zpracují. Od mistra Lustmorda šlo čekat pouze pozoruhodný výsledek a ten máme díky Trinity nyní před sebou.


Trinity je zvuková podoba manipulace se zbraní obrovského významu a s jejími možnými fatálními důsledky. Vyvinutí této zbraně je obrovským krokem kupředu ve jménu vědy a pravděpodobným krokem k zániku civilizace v jednom. V tomto smyslu znamená vývoj nukleární bomby velké obavy, neboť byl sestrojen významný urychlovač, pokud jde o možnosti řešení možných nových válečných konfliktů. Moc této zbraně a zároveň obavy z ní - tohle je vedle celého procesu na albu také obsaženo. Otázka použití atomových zbraní a testů k nim určených je velmi citlivé téma i v současnosti. Pořád je to atomovka, co může zpustošit celé město, stát, nebo rovnou kontinent...

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/lustmord%20williams.jpg


Trinity je děsivá a úzkost probouzející šestimístná kolekce. Sonická duchařina, hororová, vybízející k pochybnostem o svých činech, možných budoucích rozhodnutích. O prostředí, ve kterém se člověk zrovna nachází a je jediné možné k jeho pohybu a existenci. Je to laboratorní temnota v obklíčení industriálních vizí technicky dokonalého místa k testování. Trinity je zvukově velmi výživná deska, na dark ambient velmi sdílná a komplexní. Pokud bylo osudem alba Dark Matter hledat smysl kosmických signálů, v porovnání s ní je Trinity mystickou symfonií a pulsujícím zlem v poryvech zvuků. Podrobně rozvedený příběh tenké linie, jejíž celkový výraz na konci poslechů je velkolepý, všeobjímající.

 

To napětí by se dalo krájet. Dokumentární pásmo se odehrává pouze v naší hlavě, kam se přesouvá vizualizace konkrétních zvuků. Bavíme se o válečném soundtracku? To zase ne! Bavíme se o zachycení procesu, o konceptu. Bavíme se o zvucích, o jejich stěžejní roli. A v neposlední řadě také o až nebývalém napětí. Nakonec to totiž není ta děsivost a temnota, co z Trinity dělá tak poutavou nahrávku. Je to ono napětí, momenty gradace, proměny vyklidnění v opravdu kolosální motivy. Celá ta konstrukce alba, od mluveného slova autora bomby po pokyny ve vysílačce závěrečného songu, kde je v dálce slyšet palba, je velmi detailní a vybízející smysly k prožitkovým orgiím. Postupem času, který jsem ve společnosti Trinity trávil, jsem došel k závěru, že není lepší a uhrančivější ambientní nahrávky, kterou bych v roce 2020 slyšel. Více slov pak není třeba, už tak jich byl docela dost. Zkuste a uvidíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky