Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
LVME - Of Sinful Nature

LVMEOf Sinful Nature

Victimer4.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Původně nenápadná černota Of Sinful Nature vyjeví svá tajemství až po čase. A stojí to za to.

Mezinárodní projekt LVME debutoval v roce 2019 albem The Blazing Iniquity a po téměř pěti letech přichází s pokračováním. Norma Evangelium Diaboli si umí vybírat nevšedně znějící adepty, a tak lze vnímat také tohle záhadné těleso. I black metal, do kterého se pouští, je mystický. Absolutní protipól okázalosti. Tvoří jej nenápadné černé žilkování podsvětí a jeskynních struktur. Kouzlo hledejme v tom, jak tuhle nenápadnost rozklíčovat, přijít jí na kloub. LVME jsou výpravní a epičtí sakrální kronikáři. Jejich večerní seance rozplétá nejeden tajemný příběh. Je jich vlastně pět.

 


LVME tvoří chodbičky mezi syrovostí, výpravností a zlostnou melodikou. Jejich styl je až ideálně vyvážený. Jakmile jsem začal Of Sinful Nature studovat a hledat co se v něm opravdu skrývá, věděl jsem, že to bude dlouhý proces. Chce to víc kuráže a člověk se dočká odměny. LVME jsou tišší provokatéři, soustředěně sypající nekalost a přehled jedním směrem. Nové album je původně nenápadný kus černoty, který začal vystrkovat růžky. Až pak ukázal, že je velmi nevšedním dílem. A hlavně tím, jak svojí nenápadností umí proplouvat a dělat si tak renomé. Of Sinful Nature je černé umění se vším všudy. Nechybí mu zlostná a religiózní aura, nechybí mu ani rafinovanost a nadhled. Klidná voda břehy mele.


Novinku LVME tvoří pět vyrovnaných skladeb. Lascívně poetických a stejně tak úhybných. Of Sinful Nature je lákavé ve své umanutosti plout si to černým proudem bez nástrah a záchytných míst. Ale chyba lávky. U tohoto alba se povrchní příjem naprosto nevyplácí. Umí to být hluboké a pohlcující dílo. Tvoří ho spíš poklidnější prostředí, ale mystické až nebezpečné. Noříme se v něm do mnohých zneklidňujících pasáží, kde se černé harmonie mění v jedovaté a rozbité. Kde se původní klid musí schovat pod převis a přečkat první vichřici. A ta přichází poměrně brzy už v prvním songu The Venomous Fire. Nacházíme se na podivínsky temném místě, mezi krutou a zároveň filosofující tváří kapely.


Avšak žádné dvojsmysly. Styl a zaměření LVME je dané. Striktní a operující na docela skromném území. I na něm ale dochází k mnoha zvratům a vzrušivým debatám na téma, kudy se dá ještě jít a jak s tím naložit. LVME nakládají pekelně, i když jsou pořád lehce v závětří a nederou se hned do popředí. Jejich inkognito stav jako by se promítal i do jejich tvorby. Je to neznámé a těžko popsatelné místo. V chodbách a slujích doutnají louče a svůj prostor dostane i kus obřadnosti. V krátkých pasážích tou sakrální tématikou až chlípně mrtvolné.

 


Na LVME je fascinující jejich vnitřní klid, se kterým dokáží hrát jinak děsivou a upřímně zkaženou hudbu. Dusící v sobě docela velké sdělení. Ve třetí skladbě Without Light nor Guide pak názorně předvedou jak obsáhlí umí být. Rychlopalné peklíčko promění v mýticky pomalou jeskynní tryznu, ve které se choulí melodie a chuť se znovu rozdovádět. A pak se až zastavit a naplno probudit představivost. Není to ale o skladbách samotných. Ty tvoří jeden celek, v němž se jednotlivé momenty prolínají a vracejí se. Důležitá je celková atmosféra alba, které se předvede jako výživný a časově odolný výpravný monolit. Tohle je povedená černá katarze. Další, a troufám si říct časté, návraty jsou zaručeny. Počítám i s možností, že mi album naroste do až zásadních rozměrů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky