Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Lyriel - Leverage

LyrielLeverage

Lyriel19.10.2012
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Poslední album od Lyriel v novém jarním kabátě.

U Merlinova vousu! Nové album vyplavalo na povrch z hlubinných temnot již v únoru tohoto roku a na internetu o něm není jediné zmínky. Přitom se nám Lyriel oblékla do nového jarního kabátu. Nové skladby jsou dokonale propracované a značně potvrzují sílu hlasu obou zpěvaček. Při poslechu se mi temnota vetřela do duše jako Fastum gel a nepovolila až do předposlední písně. Při poslechu Leverage mě opustili veškeré předsudky o převažující středověké klasice, která brázdila společně s keltským nádechem předchozí alba. V uších mi zaznívá více gothic metal, než-li rock. Intro se mi bohužel nedostalo do uší, ale dle zdrojů je to typické odpočítávání, což mě dost mrzí. U takových kapel preferuji mystické tóny či válečné melodie, které má například Cruachan. Nové album pod názvem Helvetios od Eluveitie má za úvod trochu poezie, což je též velice okouzlující. Ale abych neodbočila ...

 

Album má na kontě celkem 12 skladeb. ,,Aus der Tiefe´´ a ,,Wenn Die Engel Fallen´´ jsou jediné, které zpívá kapela ve svém národním jazyce. Opět zde zaznívají housle a violoncello, které dodávají albu melodický nádech. Výjimečností skladby ,,Wenn Die Engel Fallen´´ je host Thomas Lindner, textař a skladatel, zpívající společně s Jessicou Thierjung a Lindou Laukamp. ,,Star of the County down´´ je bohužel komercí, stejně jako u Orthodox Celts a dalších kapel, což mě na tomto albu moc netěší. Každopádně to potvrzuje, že kapela dělá do keltských melodií, což bych si na tomto albu klidně nechala ujít. Je to skok z temných časů do dob podkolenek a kiltů, tím má u mě album snad jediné mínus. Nicméně ,,Star of the County Down´´ neřadím v jejich podání rozhodně na poslední místa.

 

Celkově musím hodnotit velice kladně. Body srážím hlavně za závěrečné komerční zklamání.

 


 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky