Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
M.A.C. of Mad - Keep Music Evil

M.A.C. of MadKeep Music Evil

Victimer10.10.2025
Zdroj: wav / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Maximálně natlakovaná kybernetika M.A.C. Of Mad udržuje svou hudbu zlou. A ve vší hustě nastřelené povaze sebe sama taky tvárnou.

Kybernetická formace M.A.C. Of Mad má dlouhou historii. Její samotné začátky (první EPko) jsem sice nezachytil, ale moc dobře si pamatuji dobu vydání debutu The One, který mám doma kurva měl jsem na CD, a taky vystoupení na blanenském Brutal Assaultu v roce 2000. Hudba pro pamětníky. Doba pokročila, ale co se albové nadílky této robotické brutality týká, nic moc. Druhou fošnu Badluck (ten obal pořád hodně bolí) jsem zachytil, ale už ne tak poctivě a pak už... Jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Prostě tma.

 


M.A.C. Of Mad jsou ale živí a za poslední léta proměnili svůj sound, respektive víc ho elektronicky nahustili. A kytary... ony nejsou víc v pozadí, ale už to dávno není to industriálně monotónní řezivo. M.A.C. Of Mad dnes jsou násilný, maximálně napěchovaný elektronický punk / hardcore, do kterého se pořád promítá kus korodujícího industrialu. Aby se ubezpečil, že sem kdysi neodmyslitelně patřil a že je pořád vítán. Vše se děje hodně bez smilování a útočně. Bez smilování i s chudákem poslechovým gurmánem, který si potrpí na citlivý zvukový výstup. Tady si totiž potrpí úplně jinak, možná ho čeká i nějaká ta krev z uší.


Keep Music Evil je hodně nahlas a hodně drasticky. Hudebně pak hodně dusivě, syrově, ale pořád hravě a provokativně nakažlivě. Všechno zlé je pro něco zlé. Jiné výstupy, než hardcorově uřvaný vokál Jany von Habczak a komplexní elektronická masírka jedoucí v nastavení "neustoupit a ničit" na nás nečeká. Bolest je zaručena. Zaručen je ale i ten podíl zlé hitovosti, chytlavé rytmiky, která se i přes ten elektro bordel občas dostane na slunce a tváří se chvíli mile. Než je zase zadupána zpět pod zem. Parket M.A.C. Of Mad je krutě nebezpečné místo. Láká tam vlézt, láká to oddávat se té taneční brutalitě, ale je to jen na tu půlhodinku, co trvá deska. A za následky si může každý sám.


Já to beru z pohledu zaprděného, kdesi v minulosti zapomenutého neználka. Jsem rád, že to v M.A.C Of Mad pořád probíjí a kope, a zní to pořád sympaticky. Možná mi ta doba minulá z toho stejně zaprděného důvodu přijde bližší, než ta hustě elektronická přítomnost, ale nevzdávám to. Tahle grupka to v sobě pořád má a ta hrubá tyrana ztrápeného tance má svou sílu. Zvuk je bolest, jeho proměny bodají do uší, a tak je to správně. Jo, M.A.C. Of Mad jsou hlavně zvukové zlo.

 


Ale proměnlivé a ve vší hustotě ohebné. Keep Music Evil je stereotypní jenom svým tlakem. Ten nepolevuje ani sekundu. Jinak je to vyloženě energická mrda plná rytmů a beatů, kdy se vydáváme různými směry napříč tvrdou elektronikou. S hardcorem, punkem, metalem, technem, industrialem, vším možným, co jde nacpat pod pokličku a tu pak nechat střelit do ksichtu strávníka. Ahoj, čau, tady to máš přímo horkým mezi bulvy. Začátky jsem měl s trochou nedůvěry, konce už jsou v těch správných rytmech a kolejích. Teda snad. Porostlo to až k malé závislosti. Prostě se nemám rád. Good evil job.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

pan Kašička / 10.10.25 14:37odpovědět

Dost mi to připomíná Alec Empire nebo Youth Code, díky těm elektroritmům a ženskému zpěvu. Rodný za klapkama to dost pozvednul. Příjemný překvapení!

Victimer / 11.10.25 11:00odpovědět

Tak dlouho jsem šteloval, jak lehce zmínit Rodnýho, až tam není... Youth Code jsem si pouštěl, je to podobný. Ale za mě M.A.C. Of Mad lepší.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky