Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
M.A.C. of Mad - Keep Music Evil

M.A.C. of MadKeep Music Evil

Victimer10.10.2025
Zdroj: wav / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Maximálně natlakovaná kybernetika M.A.C. Of Mad udržuje svou hudbu zlou. A ve vší hustě nastřelené povaze sebe sama taky tvárnou.

Kybernetická formace M.A.C. Of Mad má dlouhou historii. Její samotné začátky (první EPko) jsem sice nezachytil, ale moc dobře si pamatuji dobu vydání debutu The One, který mám doma kurva měl jsem na CD, a taky vystoupení na blanenském Brutal Assaultu v roce 2000. Hudba pro pamětníky. Doba pokročila, ale co se albové nadílky této robotické brutality týká, nic moc. Druhou fošnu Badluck (ten obal pořád hodně bolí) jsem zachytil, ale už ne tak poctivě a pak už... Jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Prostě tma.

 


M.A.C. Of Mad jsou ale živí a za poslední léta proměnili svůj sound, respektive víc ho elektronicky nahustili. A kytary... ony nejsou víc v pozadí, ale už to dávno není to industriálně monotónní řezivo. M.A.C. Of Mad dnes jsou násilný, maximálně napěchovaný elektronický punk / hardcore, do kterého se pořád promítá kus korodujícího industrialu. Aby se ubezpečil, že sem kdysi neodmyslitelně patřil a že je pořád vítán. Vše se děje hodně bez smilování a útočně. Bez smilování i s chudákem poslechovým gurmánem, který si potrpí na citlivý zvukový výstup. Tady si totiž potrpí úplně jinak, možná ho čeká i nějaká ta krev z uší.


Keep Music Evil je hodně nahlas a hodně drasticky. Hudebně pak hodně dusivě, syrově, ale pořád hravě a provokativně nakažlivě. Všechno zlé je pro něco zlé. Jiné výstupy, než hardcorově uřvaný vokál Jany von Habczak a komplexní elektronická masírka jedoucí v nastavení "neustoupit a ničit" na nás nečeká. Bolest je zaručena. Zaručen je ale i ten podíl zlé hitovosti, chytlavé rytmiky, která se i přes ten elektro bordel občas dostane na slunce a tváří se chvíli mile. Než je zase zadupána zpět pod zem. Parket M.A.C. Of Mad je krutě nebezpečné místo. Láká tam vlézt, láká to oddávat se té taneční brutalitě, ale je to jen na tu půlhodinku, co trvá deska. A za následky si může každý sám.


Já to beru z pohledu zaprděného, kdesi v minulosti zapomenutého neználka. Jsem rád, že to v M.A.C Of Mad pořád probíjí a kope, a zní to pořád sympaticky. Možná mi ta doba minulá z toho stejně zaprděného důvodu přijde bližší, než ta hustě elektronická přítomnost, ale nevzdávám to. Tahle grupka to v sobě pořád má a ta hrubá tyrana ztrápeného tance má svou sílu. Zvuk je bolest, jeho proměny bodají do uší, a tak je to správně. Jo, M.A.C. Of Mad jsou hlavně zvukové zlo.

 


Ale proměnlivé a ve vší hustotě ohebné. Keep Music Evil je stereotypní jenom svým tlakem. Ten nepolevuje ani sekundu. Jinak je to vyloženě energická mrda plná rytmů a beatů, kdy se vydáváme různými směry napříč tvrdou elektronikou. S hardcorem, punkem, metalem, technem, industrialem, vším možným, co jde nacpat pod pokličku a tu pak nechat střelit do ksichtu strávníka. Ahoj, čau, tady to máš přímo horkým mezi bulvy. Začátky jsem měl s trochou nedůvěry, konce už jsou v těch správných rytmech a kolejích. Teda snad. Porostlo to až k malé závislosti. Prostě se nemám rád. Good evil job.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

pan Kašička / 10.10.25 14:37odpovědět

Dost mi to připomíná Alec Empire nebo Youth Code, díky těm elektroritmům a ženskému zpěvu. Rodný za klapkama to dost pozvednul. Příjemný překvapení!

Victimer / 11.10.25 11:00odpovědět

Tak dlouho jsem šteloval, jak lehce zmínit Rodnýho, až tam není... Youth Code jsem si pouštěl, je to podobný. Ale za mě M.A.C. Of Mad lepší.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky