Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Magenta Harvest - ...And Then Came The Dust

Magenta Harvest...And Then Came The Dust

Sorgh14.8.2018
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tahle recenze měla už být, ale někdy prostě i dobré album proteče mezi prsty a podaří se ho zachytit pozdě. To až tak nevadí, nejsme u pultu s lahůdkami, které mají krátkou trvanlivost a nevyplácí se nechat takový gothaj prožít celý týden. Hudební kvalita nestárne.

Proto se vracím do podzimu minulého roku, kdy vyšlo druhé album kapely Magenta Harvest (dále jen a pouze MH) nazvané .... And Then Came The Dust. O MH možná každý neslyšel, přesto to nejsou žádná ořezávátka, což je slyšet hned jakmile pustíce CD. Jsou to muzikanti spojení s kapelami jako jsou nebo byli …And Oceans, Chthonian či Fintroll. Pro některé z nich je MH novým hlavním zájmem, pro jiné dalším z řady projektů, ale na povaze loňské desky není znát nějaká polovičatost. Pohrobci a souputníci slavných a slavnějších se s tím na druhém albu projektu nepářou, hrubou rašplí šlechtí hrany ladných melodií a vytváří nadmíru vyvážený celek.

 

Rychlostí se snaží vyrovnat severní metelici a podržet pochodeň živelné tvorby, pomalejších partů je méně a v nich naplno dopadá kladivo nemalé váhy. Melodie nejsou podbízivé, nejde o zženštilé, celofánově průhledné pózy, ale šikovně sestavené nápady. Hrubý, hluboký growl velí k nekompromisnímu tahu na branku a není ničeho, co by stálo v cestě. I když jde o melodickou nahrávku, tak jí nechybí tvrdost a razantní drajv. MH dosáhli vyváženého poměru, který zaručuje příjemný a vzrušující poslech. Za přívětivou poslechovostí se skrývají řízné, přesné kytary, které dominují v první linii a jsou zodpovědné za to, že album zaseklo háček. Posluchač už se potom docela snadno zdolává, protože objevuje povedenou nahrávku s výraznou tváří.


Z desky se valí často doslova monumentální zvuk, bohaté aranže nemají skulinu, všechno klape jako ve švýcarských hodinkách. Najít pojítka s jiným materiálem není lehké, asi by se našlo odevšad něco. Neutekly mi střípky blacku, ale ten je opravdu jen v odrazech rozbitého zrcadla, které podává stejně falešnou realitu jako obal alba. Kapela se víc orientuje na death metal, se kterým se nebojí projít orchestrálním kolbištěm a patřičně ho obalit pompézní aurou. Album je takovým metalovým crossoverem čerpajícím z klasických zdrojů severu, které se podařilo parádně sešít dohromady.


Milovníkům melodiky napasované do rezavé obruče metalu by mohla tahle banda sednout. MH navazují na tradici finské schopnosti složit melodicky zajímavý a přitom tvrdý matroš.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky