Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mandoria - Inspirations And Dreams I

MandoriaInspirations And Dreams I

Michal Z23.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Na naše domácí poměry se jedná o slušný počin. Spousta silných chvil se najde, dokud je nezazdí zpěv, který je v kvalitativní opozici proti nástrojové instrumentaci. Pokud na tomto bude příště zapracováno, nechť Mandoria prorazí!

Moravské háje a louky nám tentokráte porodily partičku Mandoria z Boskovic. Tito odvážlivci, částečně složení z ostřílených hráčů, tvoří vcelku mladé uskupení a bez varování (demo apod.) na nás vrhají svůj plnohodnotný debut „Inspirations And Dreams I“. Odvaha vtrhnout do hájemství smrti, spřažené s atmosféričností a technickým pojetím hry se v našich luzích tak často neslyší. Přesto absence dema nebo nějakého jiného mezičlánku před debutem chybí. Kapela by potřebovala větší odstup a nechat svůj materiál a pero komponistů více dozrát.

 

Mandoria se rozhodla pro svoji tvorbu kovat kov, který před nimi připravovali samotní Death či Cynic, možno také zmínit Sadist. Odvaha se cení, přesto v případě „Inspirations And Dreams I“ se cesta povedla tak z poloviny. CD působí rozplizle, ne nechutně, nebo neposlouchatelně, ale vezměte v úvahu stopáž alba Human od Death - půlhodinka nářezu v nejvyšší kadenci nápadů a originality vrchovatě stačí. Kolekci by prospěla vysoká komprese nápadů, silných motivů a melodií, které se v hudbě nalézají. Pevně doufám, že příště se budeme moci kochat albem vyšší třídy. Největší kritiku však zaslouží zpěv. Už tak je projev kapely hozený do minulosti, ale vše doslova pohřbívá nudný, jednobarevný, neohebný hrubý vokál. Věřím, že Martin, krom kytary, do svého vokálního projevu dává vše, spoustu energie, přesto tudy cesta do vyšších sfér nepovede. Na scéně je spousta vokalistů, kteří jsou průměrní, ale mají alespoň jisté charisma, či jiné nepopsatelné propriety. Projev kapely napovídá mnoho cest, jak tento nešvar vyřešit.

 

Než začnu hledat pozitiva, ještě budu chvíli cintat z poháru hořkosti. Snaha hrát technicky, zasluhuje pozornost, přesto se často nemohu zbavit sluchového ocasu, jako by to ansámblu jaksi nešlo přes panty. Některé party jsou doslova krkolomně nuceně zahrané a působí spíše nepatřičně než technicky.

 

CD se honosí vcelku slušným zvukem, s ohledem k vydání ve vlastní režii, čitelnost a balanc nástrojů je bezchybný. Klávesy vzorně zapojené do celkového výrazu s rozsáhlými plochami nemají prostor na úkor jiných instrumentů, jsou samonosné, vhodné, nikoliv pouze na efekt. Největšími poklonami však musím počastovat kytarové dvojspřežení. Užívám si vynikající práci s náladami a odstíny v songu „Winter Sky“ - můj kůň celého CD. Bohužel musím i zde hořekovat, skladba měla zůstat instrumentální. Kytarová sóla jsou samostatná kapitola, velmi chutná, neotřelá, padnoucí do skladeb, vyznavači této disciplíny budou jistě spokojeni.

 

Celkový dojem z CD je tak rozervaný, častokráte se rozplývám a bužíruji, ale většinou spadnu do jímky u bazénu a koupu se v něčem, co nechci slyšet. Desetkrát komponuj a promysli, měň, než jednou necháš zvěčnit. Závěrečné dva bonusy, autora textů skupiny Mandoria, albu přináší pomyslnou rohožku, o kterou je možno si otřít uši. Recitativ vlastní tvorby, doprovázený akustickou kytarou a ruchy, zapůsobí emotivně na všechny otevřenější hlavy. Dobrá tečka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky