Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Lunchbox (SP)

Marilyn MansonLunchbox (SP)

Jirka D.21.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Zvládnout tento příděl „Lunchbox stokrát jinak“ (rozuměj pětkrát) dá celkem zabrat a jak už to u singlů chodí, patří spíše do sbírek a archívů, než k předmětům denní spotřeby. Pokud někdo ujíždí právě na remixech, pak možná bude nadšen a pak doporučuji si vždycky po obědě pustit jednu dávku do žil.

Druhý singl v pořadí nese název titulní písně Lunchbox a vyšel 6. února roku 1996. Co se bookletu týče, Manson tu realizoval dávnou touhu umístit na obálku svou nahou fotku. Ehm. Prapůvodně totiž měla jeho svlečená postavička coby malého dítěte zdobit už Portrait Of An American Family, ale s ohledem na možné obvinění z dětské pornografie bylo od tohoto záměru upuštěno a obálka přepracována. Co se nepovedlo na první pokus, zadařilo se na tomto singlu. Naštěstí je ona fotka (nakonec dospělého Mansona) umístěna uvnitř a na titulní stránce zobrazili pouze výřez hlavy. Jestli se fotka podařila (a teď myslím tu vnitřní), ať posoudí jiní, já jsem v tomto směru slabý v počtech.

 

Ač se jedná o singl, hrací doba nahrávky mírně přesahuje půl hodiny a v tracklistu se na vás bude usmívat celkem šest položek. Na první pohled by se mohlo zdát, že nás čeká celkem bohatá hostina, ale po poslechnutí desky vás úsměv určitě přejde. Lunchbox je bezpochyby povedená skladba, ale slyšet ji pětkrát po sobě v různých verzích zvládne jen ten nejotrlejší. Pod krycími názvy typu Next Motherfucker, Brown Bag nebo Metal se skrývá stále ta stejná píseň jen vždycky decentně jinak zremixovaná. Samozřejmě nechybí klasická album-verze a pod označením Lunchbox (Highschool Drop-outs) je schovaná rádiová verze, což v řeči slušných Amíků znamená úpravu v místech, kde se vyskytuje „explicit content“. Naštěstí se úprava neřeší vypípáním nevhodných slov, ale ztišením zpěvu, asi znáte...

 

Jedinou vlaštovkou přinášející jaro v podobě nového materiálu je skladba Down In The Park. Přísně nahlíženo se ani tak o úplně novou skladbu nejedná, tuto píseň nahrál a vydal na albu Tubeway Army Gary Newman v roce 1978. Cover je to povedený a v roce 1995 prý celkem často hraný také na živo, sem tam dokonce se samotným Newmanem – koncertním hostem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky