Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mark Lanegan - Phantom Radio

Mark LaneganPhantom Radio

David20.2.2015
Zdroj: 1x černá 12" gramodeska v gatefold obalu (# HVNLP106)
Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Diskotéka uprostřed smuteční síně? Ale zajisté… smím prosit?

Potemnělá nálada konce světa prolnutá zklidněným hlásáním osvíceného, jenž ví… zná a každé jeho slovo hýbe krátery naplněnými až po okraj žhavým magmatem jako prsty nevinného dítěte figurkami rozprostřenými po šachovnicové ploše. Zatěžkanost snoubená s neprostupností, jen velmi decentně prosvětlená náznaky možných únikových cest vstříc vybledlejším tónům inkoustové černě. To vše společně s ostatky blues, pohřbeného před třemi lety, nyní s grácií a ladností obléká nový kabát.

 

Kabát lehký, vzdušný, vyšívaný hravostí, nadhledem a potutelným úsměvem Mony Lisy. Monolitické stěny roztavené elektroniky, negace optimismu a všudypřítomná hypnotizující energie, koncentrovaného osvobozujícího napětí pod nadvládou Laneganovy téměř dětinsky rozvolněné nálady, rozkvétají jako jarní louka těšící se z prvních slunečních paprsků a zkoumavých doteků probuzené, rozespalé fauny.

 

Uspokojení a pohodlnosti pramenící z dosažení vrcholu se nedostává živné půdy pod nohama. Chuť zakoušet nové, čerstvé prostupuje každým zákoutím Phantom Radio, i když občasná zastavení uprostřed životem kypícího spáleniště dávají na srozuměnou, že lupeny na Matějskou můžete stále nechat doma.

 

 

Komplikované stavby kompozic, změny temp a fascinující hráčské výkony nejsou na pořadu dne (ostatně nikdy tomu nebylo jinak). Momentální pocit, atmosféra rezonující drážkami vždy úctyhodným obloukem obcházela řemeslný přístup. I tentokrát poslední moucha svádějící marný boj s omamnou, lepkavou pastí ví, kolik uhodilo. Prožitek z jediného pohledu, upřímného, osobního, nelze nahradit záplavou tisíce slov, ač logicky uspořádanou, mistrně formulovanou, avšak prázdnou, prostou obsahu a ve výsledku nic neříkající. Mark Lenegan vykoupal roztomilou hrací skříňku v duhovém závoji digitálního věku. Očesané písničkářství uzavřelo sňatek s virtuálním ansámblem kdesi v útrobách kompjůtru porostlého sametovým mechem, aby ruku v ruce vstoupilo na území věčného stínu a samoty.

 

Hovořit o ideálním páru jak vystřiženém z titulní strany lajfstajlového magazínu je zcestné, bláhové a naprosto mimo mísu, stejně tak zmínka o prototypu geniálního spojení předbíhající dobu byť jen o jedinou sekundu tentokrát nenajde opodstatnění. Přesto však dokázalo obhájit svou životaschopnost, existenci a činit nebývalou radost zbloudilému kolemjdoucímu na opakovaných cestách napříč krajinou poněkud průhledných, avšak stále poutavých kulis. Diskotéka uprostřed smuteční síně? Ale zajisté… smím prosit?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coornelus / 20.2.15 11:39odpovědět

Blues Funeral to nedejchá ani na záda, přesto páradní deska. Jsem na to večer zvědavej :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky